Rekapitulace za týden - část 1.

Je neděle 7. záři thajského času.

Pokusím se vám vylíčit události za uplynulé dny, a že jich je hodně, tak tedy do toho.

ČTVRTEK: Po několika dnech jsem se odvážil přiznat, že to, co mě již 3. den bolí, není hlava ani kůže, ale pouze má svalnatá noha. Ptáte se, co tomu předcházelo?

Fotbal, nic jiného, byl jsem postaven do brány a chytal jsem míče jak Petr Čech v nejlepsich letech, až do té doby, než se mi podařilo místo vykopnutí míče nakopnutí mého korejského spoluhráče a následný samo góóól.

Nu ale což, díky tomuto zranění jsem se dostal na několikahodinový gvc výlet, místo školy do nemocnice. Hned po nástupu do školního transportu ze mě spadl všechen strach a obavy z nemocnice, protože zde seděly tři kamarádky, které si naplánovaly, stejně tak jako já, výlet do centra. Po příjezdu k nemocnici nás vyklopili ven a nechali nás napospas se školní sestřičkou, která vypadá jak ježibaba z perníkové chaloupky, bohužel bradavici na nose nemá.

Tato veselá osoba, až z ní mráz šel kolem, zavelela a my vstoupili dovnitř.

Jářku, v životě jsem neviděl sebeluxusnější nemocnici, ve vstupním vestibulu je recepce, kde se nahlásíte a povíte, co máte za problém. Pak vás pošlou se sličnou Thajkou si sednout a vyplnit formuláře, poté vás odvede na vámi potřebné oddělení, kde si sednete a čekáte, než vám přiřadí doktora. Mezi tím si krátíte čas díváním se na plazmovou televizi, luštením klikyháků mistních novin nebo prostě zíráním doblba na svět kolem vás. Poté vás z těchto aktivit vytrhne sestřička a vede vás do další podčekárny k doktorovi. Cestou, sem svou kriplnohou stačil zavadit vozíčkářovi do kola, ale to už je zase jiné povídání. Dále mě slečna, o které jsem si nebyl jist, zda je to chlap, či ne, poděkovala a já vstoupil k místnímu nažloutlému doktorovi, který si četl noviny. Bryskně mě prohlédl, začal mi prsty dloubat do mé nohy a až došel tam kde mě to bolí nejvíc, zavelel NA RENTGEN a celá procedura se opakovala znovu. Thajka, čekárna, podčekárna, otázka zdalipak nechci kriplkáru, já že ne, když mám ještě dvě nohy, tak po nich hodlám odejít i domů. Dále rentgen, zpátky k tomu nas…. tvanému doktorovi, kterému již mezitím poslali mé snímky s RTG do počítače, on si je prohlédl, napsal mi léky a hurá do lékárny --- lékárnu jsem hledal poměrně dlouho, než mi došlo, že to, co vypadalo jak letištní hala, je ve skutečnosti lékárna – jdete na Check in jak na letišti, pak vás pošlou k lekárníkovi a ten vás minutu straší s léky, jak je máte užívat. Závěrem si mě našla místní ježibaba a poslala mě k hale, abych se připravil k odjezdu. Mezitím jsem ještě stihl popadnout jabko, banán a vodu, které byly zdarma. Ježibaba udělala totéž, nicméně s tím rozdílem, že si celou kabelku narvala různým ovocem, které bylo zdarma a výsledek byl takový, že mi připadala jak chodící jabloň namixovaná s banánovníkem. Závěrem nás již čekala cesta s devčaty domů, tedy cesta do školy. Myslím, že v brzké době si asi vyvrknu zápěstí, protože takový výlet placený pojišťovnou se nedá jen tak zapomenout.