Pred dvema tydny jsem byl v Bangkoku jak jsem jiz predem zminoval, tak tato udalost se udala pri prilezitosti pracovni cesty naseho znameho do tohoto obrovskeho mesta. Jeste jednou se omlouvam vsem, kteri dva tydny cekali na tuto novotu, ale internet je zde tak kolisavy, jako proud a jine veci zrizovane Thajskou vladou jarku je to takova vesela zeme. Ale abych opet neodbocoval tentyz den po prijezdu z ostrova Koh Chang jsem mel par minut abych se sbalil nasedl k ridicovi a huraaa do mesta. Sbalen jsem byl za par sekund, myslim, ze sem zlomil svuj osobni rekord ten posledni byl z preddvou let, na plavarne v satnach, kde jsem se oblekal necelou pul hodinu za neustaleho pozbuzovani ci pokrikovani me mamy. No tak sem tedy s batohem cekal a cekal a ridic nikde. Zacal jsem tedy Milana bombardovat sms a telefonaty, zadalipak se neco nestalo a plan meho uteku z vezeni nebo intra –( jak chcete )se nazdaril. Nastesti s vse behem chvile vyresilo a zjistil jsem, ze cas meho odjezdu je o jednu hodinu pozdeji. Pan ridic prijel po chvili prijel a muj strach razem ze me spadl jako ten 20cm dlouhy brouk, co mi v dzungli spadl na hlavu. Pan ridic se mi predstavil, Prasit tusim bylo jeho jmeno nebo Sprasit uz si nevzpominam ale hlavni bylo, ze me vypsal ven z intra a huraaaa do mesta. Behem dvou hodin cesty jsme meli vaznou rozpravu na tema politika = svinstvo nevim co ho to popadlo ale asi nema rad mistni politiky musim uznat ze jmeno jednoho z tech politiku – Toxin jiz mluvi za vse.
Po prijezdu do Bangkoku jsem zustal v soku vzivote sem nemel komplex ze vzrusti jinych, ale to co na me shlizelo z nebes me dostalo. Tento pocit me pronasledoval vsude, na ulici, v obchode , na zachode.... No proste a jednoduse mrakodrapy tycici se do nebes vam seberou dech at jste turista, turista s astmatem, nebo turista na dychacich pristrojich. Neco tak velkeho a monumentalniho se vam z pameti nevymaze. Po nekolika minutach stravenych s Prasitem na hotelove recepci jsem se dockal – muj spasitel Milan se objevil, po kratkem oddechu v jeho pokoji s vyhledem na ty dech berouci obry jsme vyrazili do mesta. Je neuveritelne kolik obchodu, obchodiku a jinych forem shoppingu najdete na ulici. Od poulicnich prodavacu hodinek po poulicni obchodniky s jidlem a pofidernimy tvory tancicich v hrncich. Po pruchodu pres tyto obchudky jsme se vydali na takvany sky train ja tomu rikam jednoduse nadzemni draha nebo nadzemni metro nebo housenka- hlavni je ze spojuje vsechny nezbytne Bangkokske zajimava mista a ve dne to mate jako vyhlidkovou jizdu po meste. Po prijezdu na misto urceni jsme se vydali opet pres kvanta obchodniku do supermarketu. Rikate si proc zrovna do supermarketu, kdyz je vsude kolem levnejsich obchudku ale trik byl v tom, ze v tomhle supermarketu byla restaurace kde vam uvari na co si spomenete-- teda az na knedlo vepro zelo nebo svickovou – to by kuchar asi musel spachat harakiri nez aby uvaril neco pro neho podradne jako ceskou blivnu s okurkou nebo hnus na kminu. Co mi prislo jeste neuveritelnejsi, ze nekteri lide si napriklad ze supermarketu prinesli jidlo a ti dobri lide ho ihned zpracovali. No proste co vam budu povidat jidla habadej a dva turisti v cele stolu, kteri maji bezende bricha musim uznat, ze v tu chvili, kdy sem si cpal obri krevet do pusy a dusil se silene palivou omackou me otazka svetoveho hladomoru vubec ale vubec netrapila. Po vydatne veceri o nekolika chdech jsme se vydali do hloubi nocniho zivota a nastivili jsme nocni trh kde vam prodavac proda i vlastni ponozku rikajic vam ze je nova a znackova, dalsi zajimava vec je, ze jak nekdo z mistnich ci mistnich devcat zacmucha turistovu penezenku plnou penez je s vami amen a musite si alespon na chvilicku sednout v jednom z mistnich baru a koupit si alespon neco k piti, aby jste neurazili. Trochu mi to pripominalo hejno much, ktere si sedne na kus zkazeneho masa, kdyz je pobliz. Ale v tu chvili me nic takoveho nenapadlo a tise sem se s Milanem vytratil. zastavili jsme se jeste v par obchodech na cumendu a smlouvani a pak taxikem pripominajicim rallye auto zpatky na hotel.
Hned nasledujiciho dne sme zmeskali snidani, tudiz jsme se posilinili v lobby baru, kde sem si nabral jidla jak chlapec ze Somalska a odebral se do kouta, kde jsem vse zkonzumoval. Milan musel do prace, tudiz jsem dostal par tipu a huraa do divociny.Ihend jsem nasedl na housenku nebo nadzemku jak opet chcete a vydal se osudu vstric- (normalne ty thajci maji uprostred mesta golfove hriste to sem teda koukal) vystoupil jsem na na zastavce Siam. a vysel ven predemnou se rozhostilo jedno z nejvecich nakupnich stredisek Paragon je snad nemozne vam neco tak monstrozniho popsat protoze to by bylo na par hodin. Po rychlem hodinu a pul prebehnuti timto obchodem jsem se vydal do nakupniho strediska s elektronikou, kde jsem chtel koupit fotak.Nez jsem se dostal do tohoto elektro sveta zvanem Pantip jsem musel projit plno nastrahami citajicimi prodavace ruznych ptakovin, prodavace ptaku a prodavace bez ptakovin a ptaku ale zato s velkym ... stankem s kobylkami a fritovanym masem nejspise vabec nebo tak neco ale myslim, ze vrabec nema tikadla a chobot. Na sve ceste do Panipu jsem nekolika prodavacum podlehl a koupil jsem par znackovych krokodylu a nejakych cernych hacku. Po prichodu pred obchodni centrum PANTIP jsem se parkrat zhluboka nadechl a vstoupil jsem dovnitr. Ihned me obkolpil dav neuprosnych obchodniku. Par ladnymi gesty a zasmusilim jsem se vymanil z oblezeni mych sikmookych pratel. Podarilo se mi castecne zampovat tento obchodak a musim rici, ze mam zaznamenanou asi jednu tisicinu z tohoto obchodu na mem harddisku v mem mozku a jeste stale se mi zavaruje processor, kdyz pomyslim na tu vsechnu elektroniku v tomto obchode. Celkem jsem prosel 6 pater, z toho kazde patro je necim specificke. -- myslim ze to bylo treti patro, kde mi nabozeli tu kachnu co vypadala jako chciply pes – tak tam radsi nechodte, ale jinak vsude, pokud zde chvilicku seckate, tak vami vytouzenou techniskou vec najdete – napriklad jako ja 3 hodiny hledani, stresu a postupne histerie bude stacit. Pokud jste milovnici falsifikatu take neni problem ukazte si na jakykoli program a pan ho vam na pockani vypali, pokud si koupite tech programu 5, 6 mate zdarma – jako happymeal. Myslim, ze Bill Gates by zaplakal, kdyby videl co zde ti zrucni muzici metr dvacet vysoci dokazou.
A pak ze ceske zlate rucicky Thajci maji ty ruce primo z platiny – koukal jsem na kurz platina je tedka drazzsi nez zlato, takze platinove Thajske rucicky.Po takto stravenem dni jsem se jeste vydal na lov do ulic kde bylo textili jak nasazeno a pote se rozprselo huraaa monzun.Nakonec jsem se po desti vycerpan vydal zpet do hotelu, tudiz jsem si vybral 1. tuktkare, co se nachomytl a vydal se na cestu domu. Behem jizdy jsme se neustale handrkovali o cene on rika 100 bathu ja mu jako velky grand nabidl 20 on porad to svoje az pak ustoupil a zacal blekotat zase neco jineho az po 5ti minutach spanile jizdy Bangkokem jsme si uvedomil, ze ten muz me veze do nejakeho obchodu, kde potrebuje abych se tam na chvili podival a pak ze ten ridic dostane proplacenej benzin a me pak vezme do hotelu.
Zastavili jsme pred obrovskym obchodem s obleky muz si me zmeril pohledem pote i krejcovskym metrem a ja mu odmerene rekl, ze nepotrebuji oblek, protoze ma firma Spaghetti Olivieri mi jiz koupila oblek od Perryho Ellise , ale abych toho araba nezkalamal, zeptal jsem se na krokodyli boty co mel vystaveny ve vyloze.
No skousel jsem je dobrych 15 stejne tak jako popelciny sestry jsem i ja ty stupidnu boty nenandal.
Pravda je, ze na mou nohu 47 se tezko hleda bota a oto hur, kdyz vas krokodili pritel vam rve toho unaveneho tvora na nohu. Nakonec jsem dosahl sveho, natahl jsem cas a uz uz jsem se mel na odchodu, kdyz v tu ranu muj arabsky pritel prisel s navrhem, ze mi ty boty usiji nato ja jsem se uz pakoval z obchodu nasedl do tuk-tuku a jel jsem zpet na hotel. Milan se vratil kolem sedme, tak jsme si dali v blizke zaplivane restauraci nebo skarpe mezi dvema domy veceri – Milan si dal jeho oblibenou polevku –na jmeno si uz nevzpomenu, protoze byla tak paliva, ze mi na par minut vypalila pamet, jazyk a jine vnitrni partie, tudiz si radsi ani nechci pripominat tu demonickou polevku, co tekla mym milovanym krkem. Kvuli rychlemu se stmivani a pozdnich hodin, jsem musel vypustit plan B jizda MHD zpet do skoly. Tudiz jsem ababele zavolal Prasita a Srdceryvne
jsem se rozloucil s Milanem. Inu byl to pekny víkend. A rad na nej vzpominam, hlavne diky Milanovym kulturnim mistum kam provadi zname kteri jsou poprve v teto betonove dzungli. :-)
Do skoly jsem dorazil nekdy po 12 hodine v noci a sup na kute – musim uznat, ze to byl fakt super víkend.
Pristi prihoda nas zavede do visa office a pak nasledujici den vylet na ostrov...
to be continued......
Žádné komentáře:
Okomentovat