Minuly tyden jsem  toho absolvoval az az.

Nejspise asi zacnu nasim vyletem na ostrov Ko chang cili sloni ostrov.

Nas vylet dostal velice priznacne jmeno: vylet preziti ale nu coz, jak se rika co te nezabije to te posili a co te neposili to te maximalne hrizne a zustanes na dosmrti kripl.

Tak tedy, abych zacal:

Brzy rano cca v 9:00 vyrazil nas konvoj na ostrov. Cesta to byla umorna a velice psychicky namahava. Ptate se proc? – inu je zde jedna divka, z Indie, ktera ani navterinu neupadne do krajiny spanku na misto toho porad mluvi a mluvi a mluvi, a pokud si s ni prestanete povidat polozi vam zapeklitou otazku: ,,Proc se mnou nemluvs?”. INu hledal jsem tisice odpovedi, na tuto otazku, ale uznal jsem, ze nejvyracnejsi z nich je jeste veci mlceni. Bohuzel jako novacek nekdy radsi mlcim vice nez je treba, tudiz se mi teto otazky dostane jeste nekolikrat a ja pouze odvetim jeste delsim mlcenim. Obcas si pripadam jak Mlcoch. Ale dosti povidani o me rybozni povaze. Po 6 hodinach umorne cesty jsme se dostali k pristavu ostrovu ko chang. Trajektem jsme prekrocili prah pevniny a huraaa na ostrov. Ihned po vystupu z rozvrzaneho trajektu, ktery mel na boku diru jak Konepruskou jeskyni se mi dostalo pocty shlednout uvitaci nadpis Welcom to Ko Chang a podtim drobnym pismem bylo napsano welcom to Hell cili vitejte v pekle.

Auta se dala do pohybu, ale nanestesti beze me tudiz jsem rychle skocil do prvniho auta ktere bylo po ruce a vyrazil jsem dale po cca 20 minutach jsme se vypotaceli z bujne vegetace a zastavili jsme u dalsi mensiho pristavu a huraaaaa na dalsi lod, ktera patri nasi skole. po chvilce plavby a par narazech do morskych utesu jsme dorazili na misto z dalky se nam dostavila nadherna scenerie na mistni IDEALS center, citajici nekolik bungalovu, bazen a malou plaz pro beach volleyball. To cele obklopene bujnou vegetaci bez pristupove cesty a jakkekoli civilizace.

Po nutnem seznameni s mistnimy pravidly jsme se rozesli do mistnich bungalovu my, jakozto nejmladsi a nejmene ostrileni chlapci jsme dostali spolecny dum citajici pres 20 paland nekdo tomu rika prespavaci dum, jini hangar no ja tomu celemu dal velice priznacne jmeno: Koncentracni kemp. Po ubytovani se a nekolika spolecnych hrach na plazi a cachtani se ve vode a veceri jsme ulehli na sve loze a sli na kute.

Rano nasledujiciho dne bylo velice vesele, nebot jeden z kluku zjistil, ze ma noveho obyvatele sve palandy: malou mys. Ihned po tomto zjisteni se spustil hon na mys nekteri jemnejsi chlapci, napr. Ja jsme na mysku sli s rucnikem nebo botou. Ti mene citlivejsi slip o mysce rovnou s pohorkou ci ocelovou tyci ze zavesu. Inu hon se skoncil 1:0 pro mys, ponevadz pred tim nez se stacila chytre  schovat, se stacila vykadit onomu chlapci do postele.

Po teto akci jsme se vydali na snidani. Pri pohledu na ranni nebe jsem ihned stratil optimismus o pocasi. To co se k nam pomalu sinulo nebylo obri hejno vran ani mracna smogu – byl to mrak plny deste a pokud rikam deste nemyslim tim Prazskou prehanku, na kterou vyzrajete cinskym destnikem nebo stupidni plastenkou , no proste veskery odpor proti mokrosti byl marny. Ihned po snidani toto rani nadeleni dorazilo k nam a my jakozto spravni skauti jsme vyrazili do Jungle. Zpocatku jsem mel nutkani zachovat si suchost v mych botach, tudiz jsem skakal jak zabak pres potucky, potoky,bystriny,reky ricky, az dote doby, nez jsem do jednoho z potoku skocil po pas hluboko. Jiz nebylo cesty zpet. Nastesti jsem se s jednim holandanem dohodl, ze si dame veci do jedne spolecne tasky a budeme se stridat, tudiz jsem veskerou bagaz tahal ja—jak chytre. Po nekolika seti metrech brozeni se v potocich, prodirani se houstinami, voleni zkratek kolem potoku koncicich pavucinou jak cukrova vata v tvari, celeni desti, skamaradovani se s mistnimy obvateli zejmena zviraty a 30 cm zabami jsme nakonec dorazili na plaz jeste pred timto heroickym vykonem na me spadl kus stromu s kokosovym orechem ale nevadi opet jsem se drzel prislovy: co te nezabije, to te aspon zmrzaci. Na konec jsme dorazili na plaz, kde nebylo ani zivacka, zadna lod, ktera by nas odvezla domu, zadne jidlo privezene lodi, zadne stany no prosre nic. Tudiz posilneni ryzovou svacinou jsme se vydli na pruzkum, nekteri se sli vykoupat do more, ktere bylo dokonce teplejsi nez nase promocene saty. My jakozto dobrodruhove jsme se vydali na lov kokosu. No Akce to byla pozoruhodna zhruba 10 minut jsme se snazili 12metrovou bambusovou tyci shodit mistni obyvatele kokosove plamy dolu – nicmene bez vysedku. Po chvili bujareho skotaceni na  plazi  nas sef vypravy vyvedl z idily idealniho dne na plazi, a ocekavaneho spani pod stanem. Bylo nam sdeleno, ze se budeme muset vratit zpet domu do tabora, protoze kvuli vyskoym vlnam lod nemohla dorazit na plaz. Tudiz jsme si vsichni s velikym nadsenim sbalili nasich pet svestek a nejake to mokre obleceni a vydali jsme se na cestu zpet. Inu opet jsme potkavali pratele ze zvireci rise: termity – V zivote sem nevidel neco tak velkeho jako termitiste pul metru do vysky a clovek si mysli, ze to je sloupek --- tak sem tuto stavbu ihned vyzkousel jak po zatezove strance, tak po strance sebeobranne, protoze ty male mrsky si nenechaji nic libit – kam se hrabou cesti mravenci.

Po prekroceni nekolikaseti lian a dalsich nekolika jim podobnych rostlin jsme se konecne vypotacely z te osemetne dzungle a za doprovodu mohutneho deste jsme se dostali domu do IDEALS centra.

Zde nam sdelili, ze cesta tam trvala 2h a pul a cesta zpet pouhou 1h a pul. – ze by vidina domova nas popohnala vpred?

Nastesti radost z konce tohoto umorneho dne byla pozastavena nasim milim sefem oddilu, ktery nam sdelil, ze nikdo nesmi domum protoze normalne o tomto case bychom se nachazeli na plazi, staveli dum a pote varili jidlo. Takze si zkuste domyslet, co jsme delali zbyle 2 hodiny pred apartmanem. --- Staveli stupidni  budovy – normalne bych byl stasten, ze neco takoveho mohu delat, ale ne za kybicovani starsich zaku, kteri byli po veceri a kteri nemuseli do dzungle, protoze se jednoduse musi pripravovat na testy. Nakonec jsem tedy me skupine pomohl navrhnout a postavit budovu – impozantni dilo. Pote jsme rozbalili horak a zacali varit nudle v podstate vse co jsme meli k dispozici jsme do teto polevky hodili. Druha skupina az takove stesti nemela. Diky zrucnosti anglickych a thajskych kolegu se jim misto zapaleni horaku podarilo tento horak nejenze podpalit ale take si ogrilovaly vlstni pribytek a nasledne I vse kolem.

Diky hbitosti nekterych se jista zkaza odvratila.

Jako spravny team building jsme uplatnili taktiku vysmej se svemu oponentovi, nicmene to nebylo az tak moudre, protoze nam tento vesely opponent plny radosti z toho, ze mu shorel stan hodil do polevky mrtvou zelvu.

Bohuzel jsme byli tak vyhladoveli , ze jsme odmitli vylit obsah naseho rendliku a tudiz jsme si tedy dali zelvi vyvar.

Po techto utrapach nasledoval navrat  na ubytovnu, kde jsme zbytek energie vyuzili k utuzeni kolektivu, tudiz jsme svuj zbytek energie vyuzili na hrani tzv kloubovky. Pravidla teto hry jsou takova, ze se snazite uhodit protihrace pesti  do jeho ruky. Je to celkem vesele, pokud jste na tahu , avsak veskera sranda skonci, kdyz vam protihrac briskne rukou uhne a vy minete. V tu ranu je po srande a zacina holy boj o existenci vasi milovane ruky. Bilance cele hry byli dve ruce cervene jako rajcata. Chvili mi pripadalo, ze mam na ruce jahodovy zahon, ale vse spravila thajska mast a huraaa o dalsiho hrani. Ve zbylich chvilich jsme si jeste stihli zahrat vysoce inteligentne narocnou hru zvanou piskvorky a pote, co jsem uspesne vetsinu lidi porazil a obral o susenky jsem se odebral na sve loze a zde jsem setrval az do rana.

Rano nasledovala briskni snidane a huraaa domu. Nastoupili jsme do nasi rozvrzane  skolni barky  a ejhle lod vyplula . Po deseti minutach jsem si uvedomil, ze jsme se jeste ani nehly, pouze jsme driftovali na vlnach. Situace byla takova, ze se nam podarilo zavarit motory a tudiz jsme museli absolvovat piratsky prestup na jinou lod pripominajici potapejiciho se vorvane. Po nasem prestupu na lod jsme konecne dosahli brehu a vydali se autem na trajekt. K nasemu stesti se nam podarilo nas vesely trajekt s dirou na boku zmeskat, tudiz jsme se vsichni vydali vyrabovat mistni trhovce s ovocem, zeleninou a jinymi thajskymi specialitami, ktere nebudu radsi jmenovat, nebot jsou tak stiplave, odporne, ci maji silene slozity nazev, ze to nestoji ani za rec. Po prijezdu trajektu jsme se konecne nalodili a po zbytek cesty po vode a nasledne I po brehu se nic vyjmecneho nestalo. Na internat jsme dorazili cely a vubec jsem necekal, ze budu tak stastny opet ve svem brlohu na intru, no proste domov je domov.

Pokud jste docetli az sem, teste se na vylet do Bangkoku, ktery nasledoval ten samy den po prijezdu na intro z ostrova Ko chang.