Bangkok- Betonová džungle

Pred dvema tydny jsem byl v Bangkoku jak jsem jiz predem zminoval, tak tato udalost se udala pri prilezitosti pracovni cesty naseho znameho do tohoto obrovskeho mesta. Jeste jednou se omlouvam vsem, kteri dva tydny cekali na tuto novotu, ale internet je zde tak kolisavy, jako proud a jine veci zrizovane Thajskou vladou jarku je to takova vesela zeme. Ale abych opet neodbocoval tentyz den po prijezdu z ostrova Koh Chang jsem mel par minut abych se sbalil nasedl k ridicovi a huraaa do mesta. Sbalen jsem byl za par sekund, myslim, ze sem zlomil svuj osobni rekord ten posledni byl z preddvou let, na plavarne v satnach, kde jsem se oblekal necelou pul hodinu za neustaleho pozbuzovani ci pokrikovani me mamy. No tak sem tedy s batohem cekal a cekal a ridic nikde. Zacal jsem tedy Milana bombardovat sms a telefonaty, zadalipak se neco nestalo a plan meho uteku z vezeni nebo intra –( jak chcete )se nazdaril. Nastesti s vse behem chvile vyresilo a zjistil jsem, ze cas meho odjezdu je o jednu hodinu pozdeji. Pan ridic prijel po chvili prijel a muj strach razem ze me spadl jako ten 20cm dlouhy brouk, co mi v dzungli spadl na hlavu. Pan ridic se mi predstavil, Prasit tusim bylo jeho jmeno nebo Sprasit uz si nevzpominam ale hlavni bylo, ze me vypsal ven z intra a huraaaa do mesta. Behem dvou hodin cesty jsme meli vaznou rozpravu na tema politika = svinstvo nevim co ho to popadlo ale asi nema rad mistni politiky musim uznat ze jmeno jednoho z tech politiku – Toxin jiz mluvi za vse.

Po prijezdu do Bangkoku jsem zustal v soku vzivote sem nemel komplex ze vzrusti jinych, ale to co na me shlizelo z nebes me dostalo. Tento pocit me pronasledoval vsude, na ulici, v obchode , na zachode.... No proste a jednoduse mrakodrapy tycici se do nebes vam seberou dech at jste turista, turista s astmatem, nebo turista na dychacich pristrojich. Neco tak velkeho a monumentalniho se vam z pameti nevymaze. Po nekolika minutach stravenych s Prasitem na hotelove recepci jsem se dockal – muj spasitel Milan se objevil, po kratkem oddechu v jeho pokoji s vyhledem na ty dech berouci obry jsme vyrazili do mesta. Je neuveritelne kolik obchodu, obchodiku a jinych forem shoppingu najdete na ulici. Od poulicnich prodavacu hodinek po poulicni obchodniky s jidlem a pofidernimy tvory tancicich v hrncich. Po pruchodu pres tyto obchudky jsme se vydali na takvany sky train ja tomu rikam jednoduse nadzemni draha nebo nadzemni metro nebo housenka- hlavni je ze spojuje vsechny nezbytne Bangkokske zajimava mista a ve dne to mate jako vyhlidkovou jizdu po meste. Po prijezdu na misto urceni jsme se vydali opet pres kvanta obchodniku do supermarketu. Rikate si proc zrovna do supermarketu, kdyz je vsude kolem levnejsich obchudku ale trik byl v tom, ze v tomhle supermarketu byla restaurace kde vam uvari na co si spomenete-- teda az na knedlo vepro zelo nebo svickovou – to by kuchar asi musel spachat harakiri nez aby uvaril neco pro neho podradne jako ceskou blivnu s okurkou nebo hnus na kminu. Co mi prislo jeste neuveritelnejsi, ze nekteri lide si napriklad ze supermarketu prinesli jidlo a ti dobri lide ho ihned zpracovali. No proste co vam budu povidat jidla habadej a dva turisti v cele stolu, kteri maji bezende bricha musim uznat, ze v tu chvili, kdy sem si cpal obri krevet do pusy a dusil se silene palivou omackou me otazka svetoveho hladomoru vubec ale vubec netrapila. Po vydatne veceri o nekolika chdech jsme se vydali do hloubi nocniho zivota a nastivili jsme nocni trh kde vam prodavac proda i vlastni ponozku rikajic vam ze je nova a znackova, dalsi zajimava vec je, ze jak nekdo z mistnich ci mistnich devcat zacmucha turistovu penezenku plnou penez je s vami amen a musite si alespon na chvilicku sednout v jednom z mistnich baru a koupit si alespon neco k piti, aby jste neurazili. Trochu mi to pripominalo hejno much, ktere si sedne na kus zkazeneho masa, kdyz je pobliz. Ale v tu chvili me nic takoveho nenapadlo a tise sem se s Milanem vytratil. zastavili jsme se jeste v par obchodech na cumendu a smlouvani a pak taxikem pripominajicim rallye auto zpatky na hotel.

Hned nasledujiciho dne sme zmeskali snidani, tudiz jsme se posilinili v lobby baru, kde sem si nabral jidla jak chlapec ze Somalska a odebral se do kouta, kde jsem vse zkonzumoval. Milan musel do prace, tudiz jsem dostal par tipu a huraa do divociny.Ihend jsem nasedl na housenku nebo nadzemku jak opet chcete a vydal se osudu vstric- (normalne ty thajci maji uprostred mesta golfove hriste to sem teda koukal) vystoupil jsem na na zastavce Siam. a vysel ven predemnou se rozhostilo jedno z nejvecich nakupnich stredisek Paragon je snad nemozne vam neco tak monstrozniho popsat protoze to by bylo na par hodin. Po rychlem hodinu a pul prebehnuti timto obchodem jsem se vydal do nakupniho strediska s elektronikou, kde jsem chtel koupit fotak.Nez jsem se dostal do tohoto elektro sveta zvanem Pantip jsem musel projit plno nastrahami citajicimi prodavace ruznych ptakovin, prodavace ptaku a prodavace bez ptakovin a ptaku ale zato s velkym ... stankem s kobylkami a fritovanym masem nejspise vabec nebo tak neco ale myslim, ze vrabec nema tikadla a chobot. Na sve ceste do Panipu jsem nekolika prodavacum podlehl a koupil jsem par znackovych krokodylu a nejakych cernych hacku. Po prichodu pred obchodni centrum PANTIP jsem se parkrat zhluboka nadechl a vstoupil jsem dovnitr. Ihned me obkolpil dav neuprosnych obchodniku. Par ladnymi gesty a zasmusilim jsem se vymanil z oblezeni mych sikmookych pratel. Podarilo se mi castecne zampovat tento obchodak a musim rici, ze mam zaznamenanou asi jednu tisicinu z tohoto obchodu na mem harddisku v mem mozku a jeste stale se mi zavaruje processor, kdyz pomyslim na tu vsechnu elektroniku v tomto obchode. Celkem jsem prosel 6 pater, z toho kazde patro je necim specificke. -- myslim ze to bylo treti patro, kde mi nabozeli tu kachnu co vypadala jako chciply pes – tak tam radsi nechodte, ale jinak vsude, pokud zde chvilicku seckate, tak vami vytouzenou techniskou vec najdete – napriklad jako ja 3 hodiny hledani, stresu a postupne histerie bude stacit. Pokud jste milovnici falsifikatu take neni problem ukazte si na jakykoli program a pan ho vam na pockani vypali, pokud si koupite tech programu 5, 6 mate zdarma – jako happymeal. Myslim, ze Bill Gates by zaplakal, kdyby videl co zde ti zrucni muzici metr dvacet vysoci dokazou.

A pak ze ceske zlate rucicky Thajci maji ty ruce primo z platiny – koukal jsem na kurz platina je tedka drazzsi nez zlato, takze platinove Thajske rucicky.Po takto stravenem dni jsem se jeste vydal na lov do ulic kde bylo textili jak nasazeno a pote se rozprselo huraaa monzun.Nakonec jsem se po desti vycerpan vydal zpet do hotelu, tudiz jsem si vybral 1. tuktkare, co se nachomytl a vydal se na cestu domu. Behem jizdy jsme se neustale handrkovali o cene on rika 100 bathu ja mu jako velky grand nabidl 20 on porad to svoje az pak ustoupil a zacal blekotat zase neco jineho az po 5ti minutach spanile jizdy Bangkokem jsme si uvedomil, ze ten muz me veze do nejakeho obchodu, kde potrebuje abych se tam na chvili podival a pak ze ten ridic dostane proplacenej benzin a me pak vezme do hotelu.

Zastavili jsme pred obrovskym obchodem s obleky muz si me zmeril pohledem pote i krejcovskym metrem a ja mu odmerene rekl, ze nepotrebuji oblek, protoze ma firma Spaghetti Olivieri mi jiz koupila oblek od Perryho Ellise , ale abych toho araba nezkalamal, zeptal jsem se na krokodyli boty co mel vystaveny ve vyloze.

No skousel jsem je dobrych 15 stejne tak jako popelciny sestry jsem i ja ty stupidnu boty nenandal.

Pravda je, ze na mou nohu 47 se tezko hleda bota a oto hur, kdyz vas krokodili pritel vam rve toho unaveneho tvora na nohu. Nakonec jsem dosahl sveho, natahl jsem cas a uz uz jsem se mel na odchodu, kdyz v tu ranu muj arabsky pritel prisel s navrhem, ze mi ty boty usiji nato ja jsem se uz pakoval z obchodu nasedl do tuk-tuku a jel jsem zpet na hotel. Milan se vratil kolem sedme, tak jsme si dali v blizke zaplivane restauraci nebo skarpe mezi dvema domy veceri – Milan si dal jeho oblibenou polevku –na jmeno si uz nevzpomenu, protoze byla tak paliva, ze mi na par minut vypalila pamet, jazyk a jine vnitrni partie, tudiz si radsi ani nechci pripominat tu demonickou polevku, co tekla mym milovanym krkem. Kvuli rychlemu se stmivani a pozdnich hodin, jsem musel vypustit plan B jizda MHD zpet do skoly. Tudiz jsem ababele zavolal Prasita a Srdceryvne

jsem se rozloucil s Milanem. Inu byl to pekny víkend. A rad na nej vzpominam, hlavne diky Milanovym kulturnim mistum kam provadi zname kteri jsou poprve v teto betonove dzungli. :-)

Do skoly jsem dorazil nekdy po 12 hodine v noci a sup na kute – musim uznat, ze to byl fakt super víkend.

Pristi prihoda nas zavede do visa office a pak nasledujici den vylet na ostrov...

to be continued......

LOST - Ztraceni

Serial pokracuje

Minuly tyden jsem  toho absolvoval az az.

Nejspise asi zacnu nasim vyletem na ostrov Ko chang cili sloni ostrov.

Nas vylet dostal velice priznacne jmeno: vylet preziti ale nu coz, jak se rika co te nezabije to te posili a co te neposili to te maximalne hrizne a zustanes na dosmrti kripl.

Tak tedy, abych zacal:

Brzy rano cca v 9:00 vyrazil nas konvoj na ostrov. Cesta to byla umorna a velice psychicky namahava. Ptate se proc? – inu je zde jedna divka, z Indie, ktera ani navterinu neupadne do krajiny spanku na misto toho porad mluvi a mluvi a mluvi, a pokud si s ni prestanete povidat polozi vam zapeklitou otazku: ,,Proc se mnou nemluvs?”. INu hledal jsem tisice odpovedi, na tuto otazku, ale uznal jsem, ze nejvyracnejsi z nich je jeste veci mlceni. Bohuzel jako novacek nekdy radsi mlcim vice nez je treba, tudiz se mi teto otazky dostane jeste nekolikrat a ja pouze odvetim jeste delsim mlcenim. Obcas si pripadam jak Mlcoch. Ale dosti povidani o me rybozni povaze. Po 6 hodinach umorne cesty jsme se dostali k pristavu ostrovu ko chang. Trajektem jsme prekrocili prah pevniny a huraaa na ostrov. Ihned po vystupu z rozvrzaneho trajektu, ktery mel na boku diru jak Konepruskou jeskyni se mi dostalo pocty shlednout uvitaci nadpis Welcom to Ko Chang a podtim drobnym pismem bylo napsano welcom to Hell cili vitejte v pekle.

Auta se dala do pohybu, ale nanestesti beze me tudiz jsem rychle skocil do prvniho auta ktere bylo po ruce a vyrazil jsem dale po cca 20 minutach jsme se vypotaceli z bujne vegetace a zastavili jsme u dalsi mensiho pristavu a huraaaaa na dalsi lod, ktera patri nasi skole. po chvilce plavby a par narazech do morskych utesu jsme dorazili na misto z dalky se nam dostavila nadherna scenerie na mistni IDEALS center, citajici nekolik bungalovu, bazen a malou plaz pro beach volleyball. To cele obklopene bujnou vegetaci bez pristupove cesty a jakkekoli civilizace.

Po nutnem seznameni s mistnimy pravidly jsme se rozesli do mistnich bungalovu my, jakozto nejmladsi a nejmene ostrileni chlapci jsme dostali spolecny dum citajici pres 20 paland nekdo tomu rika prespavaci dum, jini hangar no ja tomu celemu dal velice priznacne jmeno: Koncentracni kemp. Po ubytovani se a nekolika spolecnych hrach na plazi a cachtani se ve vode a veceri jsme ulehli na sve loze a sli na kute.

Rano nasledujiciho dne bylo velice vesele, nebot jeden z kluku zjistil, ze ma noveho obyvatele sve palandy: malou mys. Ihned po tomto zjisteni se spustil hon na mys nekteri jemnejsi chlapci, napr. Ja jsme na mysku sli s rucnikem nebo botou. Ti mene citlivejsi slip o mysce rovnou s pohorkou ci ocelovou tyci ze zavesu. Inu hon se skoncil 1:0 pro mys, ponevadz pred tim nez se stacila chytre  schovat, se stacila vykadit onomu chlapci do postele.

Po teto akci jsme se vydali na snidani. Pri pohledu na ranni nebe jsem ihned stratil optimismus o pocasi. To co se k nam pomalu sinulo nebylo obri hejno vran ani mracna smogu – byl to mrak plny deste a pokud rikam deste nemyslim tim Prazskou prehanku, na kterou vyzrajete cinskym destnikem nebo stupidni plastenkou , no proste veskery odpor proti mokrosti byl marny. Ihned po snidani toto rani nadeleni dorazilo k nam a my jakozto spravni skauti jsme vyrazili do Jungle. Zpocatku jsem mel nutkani zachovat si suchost v mych botach, tudiz jsem skakal jak zabak pres potucky, potoky,bystriny,reky ricky, az dote doby, nez jsem do jednoho z potoku skocil po pas hluboko. Jiz nebylo cesty zpet. Nastesti jsem se s jednim holandanem dohodl, ze si dame veci do jedne spolecne tasky a budeme se stridat, tudiz jsem veskerou bagaz tahal ja—jak chytre. Po nekolika seti metrech brozeni se v potocich, prodirani se houstinami, voleni zkratek kolem potoku koncicich pavucinou jak cukrova vata v tvari, celeni desti, skamaradovani se s mistnimy obvateli zejmena zviraty a 30 cm zabami jsme nakonec dorazili na plaz jeste pred timto heroickym vykonem na me spadl kus stromu s kokosovym orechem ale nevadi opet jsem se drzel prislovy: co te nezabije, to te aspon zmrzaci. Na konec jsme dorazili na plaz, kde nebylo ani zivacka, zadna lod, ktera by nas odvezla domu, zadne jidlo privezene lodi, zadne stany no prosre nic. Tudiz posilneni ryzovou svacinou jsme se vydli na pruzkum, nekteri se sli vykoupat do more, ktere bylo dokonce teplejsi nez nase promocene saty. My jakozto dobrodruhove jsme se vydali na lov kokosu. No Akce to byla pozoruhodna zhruba 10 minut jsme se snazili 12metrovou bambusovou tyci shodit mistni obyvatele kokosove plamy dolu – nicmene bez vysedku. Po chvili bujareho skotaceni na  plazi  nas sef vypravy vyvedl z idily idealniho dne na plazi, a ocekavaneho spani pod stanem. Bylo nam sdeleno, ze se budeme muset vratit zpet domu do tabora, protoze kvuli vyskoym vlnam lod nemohla dorazit na plaz. Tudiz jsme si vsichni s velikym nadsenim sbalili nasich pet svestek a nejake to mokre obleceni a vydali jsme se na cestu zpet. Inu opet jsme potkavali pratele ze zvireci rise: termity – V zivote sem nevidel neco tak velkeho jako termitiste pul metru do vysky a clovek si mysli, ze to je sloupek --- tak sem tuto stavbu ihned vyzkousel jak po zatezove strance, tak po strance sebeobranne, protoze ty male mrsky si nenechaji nic libit – kam se hrabou cesti mravenci.

Po prekroceni nekolikaseti lian a dalsich nekolika jim podobnych rostlin jsme se konecne vypotacely z te osemetne dzungle a za doprovodu mohutneho deste jsme se dostali domu do IDEALS centra.

Zde nam sdelili, ze cesta tam trvala 2h a pul a cesta zpet pouhou 1h a pul. – ze by vidina domova nas popohnala vpred?

Nastesti radost z konce tohoto umorneho dne byla pozastavena nasim milim sefem oddilu, ktery nam sdelil, ze nikdo nesmi domum protoze normalne o tomto case bychom se nachazeli na plazi, staveli dum a pote varili jidlo. Takze si zkuste domyslet, co jsme delali zbyle 2 hodiny pred apartmanem. --- Staveli stupidni  budovy – normalne bych byl stasten, ze neco takoveho mohu delat, ale ne za kybicovani starsich zaku, kteri byli po veceri a kteri nemuseli do dzungle, protoze se jednoduse musi pripravovat na testy. Nakonec jsem tedy me skupine pomohl navrhnout a postavit budovu – impozantni dilo. Pote jsme rozbalili horak a zacali varit nudle v podstate vse co jsme meli k dispozici jsme do teto polevky hodili. Druha skupina az takove stesti nemela. Diky zrucnosti anglickych a thajskych kolegu se jim misto zapaleni horaku podarilo tento horak nejenze podpalit ale take si ogrilovaly vlstni pribytek a nasledne I vse kolem.

Diky hbitosti nekterych se jista zkaza odvratila.

Jako spravny team building jsme uplatnili taktiku vysmej se svemu oponentovi, nicmene to nebylo az tak moudre, protoze nam tento vesely opponent plny radosti z toho, ze mu shorel stan hodil do polevky mrtvou zelvu.

Bohuzel jsme byli tak vyhladoveli , ze jsme odmitli vylit obsah naseho rendliku a tudiz jsme si tedy dali zelvi vyvar.

Po techto utrapach nasledoval navrat  na ubytovnu, kde jsme zbytek energie vyuzili k utuzeni kolektivu, tudiz jsme svuj zbytek energie vyuzili na hrani tzv kloubovky. Pravidla teto hry jsou takova, ze se snazite uhodit protihrace pesti  do jeho ruky. Je to celkem vesele, pokud jste na tahu , avsak veskera sranda skonci, kdyz vam protihrac briskne rukou uhne a vy minete. V tu ranu je po srande a zacina holy boj o existenci vasi milovane ruky. Bilance cele hry byli dve ruce cervene jako rajcata. Chvili mi pripadalo, ze mam na ruce jahodovy zahon, ale vse spravila thajska mast a huraaa o dalsiho hrani. Ve zbylich chvilich jsme si jeste stihli zahrat vysoce inteligentne narocnou hru zvanou piskvorky a pote, co jsem uspesne vetsinu lidi porazil a obral o susenky jsem se odebral na sve loze a zde jsem setrval az do rana.

Rano nasledovala briskni snidane a huraaa domu. Nastoupili jsme do nasi rozvrzane  skolni barky  a ejhle lod vyplula . Po deseti minutach jsem si uvedomil, ze jsme se jeste ani nehly, pouze jsme driftovali na vlnach. Situace byla takova, ze se nam podarilo zavarit motory a tudiz jsme museli absolvovat piratsky prestup na jinou lod pripominajici potapejiciho se vorvane. Po nasem prestupu na lod jsme konecne dosahli brehu a vydali se autem na trajekt. K nasemu stesti se nam podarilo nas vesely trajekt s dirou na boku zmeskat, tudiz jsme se vsichni vydali vyrabovat mistni trhovce s ovocem, zeleninou a jinymi thajskymi specialitami, ktere nebudu radsi jmenovat, nebot jsou tak stiplave, odporne, ci maji silene slozity nazev, ze to nestoji ani za rec. Po prijezdu trajektu jsme se konecne nalodili a po zbytek cesty po vode a nasledne I po brehu se nic vyjmecneho nestalo. Na internat jsme dorazili cely a vubec jsem necekal, ze budu tak stastny opet ve svem brlohu na intru, no proste domov je domov.

Pokud jste docetli az sem, teste se na vylet do Bangkoku, ktery nasledoval ten samy den po prijezdu na intro z ostrova Ko chang. 

Rekapitulace za tyden cast 2. Patek stary dodatek

Patek: Tento den byl dnem  D. Vedeni se rozhodlo, ze udelame dobry skutek a podporime jednoho muze v behu napric Thajskem za  lepsim vzdelanim pro mistni deti. Hned rano po snidani jsme meli hromadne shromazdeni pred skolou, kde nam byli vsechny zalezitosti do pismene jasne vysvetleny. Pote nasledoval proslov naseho reditele a pote proslov jeho pritele – bezce  ktery tento beh poradal. Jarku prvni dojem z tohoto chlapika byl velice pozoruhodny, pripadal mi jak carodej ze zeme Oz po hodne spatne plasticke operaci. Nu ale coz kdyz si chce zabehat, tak at si zabeha. Tak jsme tedy vyrazili cca na 600 lidi a ucitelu n 20 Km pochod. Vsichni nadavali, jiz po 20 metrech, jak je to na prad atd., ale me ta cesta napric prirodou, lesem, koprivami, rozkopanou dalnici, a pruchod smradlavou vesnici vubec nevadil. Lepsi nez sedet doma a louskat buraky. Po cca 5 Km sme meli zastavku na doplneni vody. Diky bohu za to. Vcelku to byla pekna prochazka krajinou. Nas cil bylo golfove hriste. Musim uznat, ze s mou zkryplenou nohou jsem si cely vylet dosyta kazdym krokem plne vychutnaval ale nedal jsem se a statecne jsem pajdal dal zhruba 5 KM pred cilem jsme se vsichni dostaly z bujne vegetace ven k silnici a napisu Siam GOLF course samozrejme mimo tuto znacku nas jeste uvitalo stare letadlo zaborene v poli. Samozrejme oznackovana logem thajske letecke narodni spolecnosti. Musim uznat, ze letadla thajske vlady si diky sikovnosti ryzovych inzenyru muzete kolikrat nahlednout dovnitr aniz byste museli nastupovat. Soudim, ze Thajci vyvyjeji nove turisticke letedlo Boing 747 CABRIO. Dale jsme jeste mohli zahlednout mistni vlakovou soupravu  z 19 stoleti samozrejme nefunkcni. Pote nas opet cekala pauza kde jsme dostali svacinu a ti bystrejsi a hbitejsi vyrobky znacky Mc Ronald’s napriklad Cheesburger bez syru nebo Fritky bez hranolek. Po vydatne strave, ktera citala dvojitou davku bananu, protoze se na me jednoduse nedostalo jsme se vydali dale.  Poslednich 5 kilometru jsme mohli jiz videt, golfove  hriste zdalky ale k memu stesti se toto hriste stale nepriblizovalo. Nastesti  po nekolika minutach jsme dorazili na misto urceni, kde me uspokojil pohled na neuveritelne hriste a mistini hrace, kteri meli na kazde jamce obcerstveni a k tomu jeste osobni Thajku-nosicku holi ktera vypadala ve svem stejnokroji jak muchomurka zlute odrudy. Cely den byl zakoncen hromadnou fotkou a pote?A pote nasledovala cestoa domu na intro.                                                                                                

Rekapitulace za týden - část 1.

Je neděle 7. záři thajského času.

Pokusím se vám vylíčit události za uplynulé dny, a že jich je hodně, tak tedy do toho.

ČTVRTEK: Po několika dnech jsem se odvážil přiznat, že to, co mě již 3. den bolí, není hlava ani kůže, ale pouze má svalnatá noha. Ptáte se, co tomu předcházelo?

Fotbal, nic jiného, byl jsem postaven do brány a chytal jsem míče jak Petr Čech v nejlepsich letech, až do té doby, než se mi podařilo místo vykopnutí míče nakopnutí mého korejského spoluhráče a následný samo góóól.

Nu ale což, díky tomuto zranění jsem se dostal na několikahodinový gvc výlet, místo školy do nemocnice. Hned po nástupu do školního transportu ze mě spadl všechen strach a obavy z nemocnice, protože zde seděly tři kamarádky, které si naplánovaly, stejně tak jako já, výlet do centra. Po příjezdu k nemocnici nás vyklopili ven a nechali nás napospas se školní sestřičkou, která vypadá jak ježibaba z perníkové chaloupky, bohužel bradavici na nose nemá.

Tato veselá osoba, až z ní mráz šel kolem, zavelela a my vstoupili dovnitř.

Jářku, v životě jsem neviděl sebeluxusnější nemocnici, ve vstupním vestibulu je recepce, kde se nahlásíte a povíte, co máte za problém. Pak vás pošlou se sličnou Thajkou si sednout a vyplnit formuláře, poté vás odvede na vámi potřebné oddělení, kde si sednete a čekáte, než vám přiřadí doktora. Mezi tím si krátíte čas díváním se na plazmovou televizi, luštením klikyháků mistních novin nebo prostě zíráním doblba na svět kolem vás. Poté vás z těchto aktivit vytrhne sestřička a vede vás do další podčekárny k doktorovi. Cestou, sem svou kriplnohou stačil zavadit vozíčkářovi do kola, ale to už je zase jiné povídání. Dále mě slečna, o které jsem si nebyl jist, zda je to chlap, či ne, poděkovala a já vstoupil k místnímu nažloutlému doktorovi, který si četl noviny. Bryskně mě prohlédl, začal mi prsty dloubat do mé nohy a až došel tam kde mě to bolí nejvíc, zavelel NA RENTGEN a celá procedura se opakovala znovu. Thajka, čekárna, podčekárna, otázka zdalipak nechci kriplkáru, já že ne, když mám ještě dvě nohy, tak po nich hodlám odejít i domů. Dále rentgen, zpátky k tomu nas…. tvanému doktorovi, kterému již mezitím poslali mé snímky s RTG do počítače, on si je prohlédl, napsal mi léky a hurá do lékárny --- lékárnu jsem hledal poměrně dlouho, než mi došlo, že to, co vypadalo jak letištní hala, je ve skutečnosti lékárna – jdete na Check in jak na letišti, pak vás pošlou k lekárníkovi a ten vás minutu straší s léky, jak je máte užívat. Závěrem si mě našla místní ježibaba a poslala mě k hale, abych se připravil k odjezdu. Mezitím jsem ještě stihl popadnout jabko, banán a vodu, které byly zdarma. Ježibaba udělala totéž, nicméně s tím rozdílem, že si celou kabelku narvala různým ovocem, které bylo zdarma a výsledek byl takový, že mi připadala jak chodící jabloň namixovaná s banánovníkem. Závěrem nás již čekala cesta s devčaty domů, tedy cesta do školy. Myslím, že v brzké době si asi vyvrknu zápěstí, protože takový výlet placený pojišťovnou se nedá jen tak zapomenout.

Oliver se vám opět hlásí z rýžoviště.

Tak se opět hlásím z místa dění. Škola již začala naplno a s ní i pozdní příchody. Bohužel pro každý pozdní přichod musí být kloudná a seriózní omluva, ne jak ta má: Omlouvám se, ale měl jsem rozpravu s thajskými děvčaty o globálních problémech týkajících se mě a jich. Když si to přeložíte do angličtiny, vznikne z toho ještě větší blábol, než to ve skutečnosti je. Vzhledem k tomu, že si naše třídní učitelka s ničím hlavu nedělá, tak i takováto omluva projde. Co se týče naší třídní, je to opravdu dáma, jak se patří -- typická Angličanka, připomínající velký brambor, ale co na tom sejde, když je to prima baba. Na Business máme chlapíka připomínajícího pracovníka pohřební služby - věčně v černém jako kos a pokud vám chce říct nějaký vtip, cítíte se, jako by vás smrtka poklepala na rameni a řekla vám, že příště jsi na řadě ty. Néé přeháním, tento chlapík je vcelku příjemný muž, až na to, že má někdy dosti strašidelný humor týkající se akcií a podobných záležitostí. Jinak dále na pořadníku máme slečnu Wu Wen – podotýkám, jedná se o učitelku mandarínštiny, ne o čínský rýžový salát. Je to super, když umíte tento prekérní jazyk, protože pak máte větší šanci v budoucím zaměstnání, totiž že vás stánkaři z holešovické tržnice přijmou mezi sebe; jinak lekce jedna: nesnažte se patlat češtinu do rýžových plantáží, lekce dva: co jste se doposud naučili v Evropě o jazycích typu francouzština a rostbeefovská angličtina, to vám příjde vcelku vniveč - zde se příroda řídila jinýmy zákony. Postupně přicházíme k paní matikářce, které nemám co vytknout – zatím vše chápu, tudíž nadávky jdou stranou. Co se týče chemie – máme neuvěřitelného profesora, 29 letého chlapíka, který je z Anglie, ale vyměnil by svou rostbeefovskou národnost za pytel thajských cvrčků. Při chemické rozpravě mi občas připomíná jednoho fanatika, co otrávil nějakým chemickým humusem potok Botič a tudíž způsobil ekokatastrofu v jeho vodním systému... Loni byl ve zprávách, neustále se uchechtával atd. no prostě sympaťák. Na anglickou literaturu máme dalšího sympaťáka, opět chlap, ne jak v Česku věčně žena. Opět původem z Anglie, věčně usměvavý a plný elánu. Je tu plno dobrých učitelů, ale pokud bych se měl rozepisovat více, nežli je třeba, nejspíš byste usnuli, tudíž se ještě závěrem vrhnu na popis místní stravy: jazyk jsem si již dočista vypálil, tudíž už nepoznám, zdalipak to, co jsem chroustal v polívce, bylo chilli nebo nějaká místní breberka. Jinak musím závěrem podotknout, že zítra vám podám informace z mé dnešní návštěvy thajské nemocnice a ještě další novotu: zítra jdeme 15 km na charitativní pochod! Tak se těšte zítra…. A příhoda se švábem jako bonbónek.

Tak se opeět hlásím z místa dění. Škola již začala na plno a s ni i pozdní přichody.Bohužel pro kazdy pozdni prichod musi byt kloudna a seriozni omluva -- ne jak ta ma: Omlouvam se, ale mel jsem rozpravu s Thajskymi devcaty o globalnich problemech tykajicich se me a jich. Kdyz si to prelozite do anglictiny, vznikne z toho jeste vetsi blabol nez to ve skutecnosti je, vzhledem k tomu, ze nase tridni ucitelka si s nicim hlavu nedela, tak i takovato omluva projde. Co se tyce nasi tridni je to opravdu dama jak se patri -- typicka Anglicanka, jak se patri pripominajici velky brambor, ale co na tom sejde, kdyz je to prima baba. Na Business mame chlapika pripominajiciho pracovnika pohrebni sluzby -- vecne v cernem jak kos a pokud vam chce rict nejaky vtip citite se jako by vas smrtka poklepala na rameni a rekla vam ze priste na rade si ty. Nee prehanim tento chlapik je vcelku prijemny muz---

Dneska jsme byli v těch zahradách, musim říct, že to bylo super, ale zlatýho budhu jsem tam nepotkal. Nicméně plno květin a jako první nás při vstupu do zahrad přivítaly kozy, koně a další evropská havět. Potom jsme měli akci, kde byli trénovaní sloni atd, no teda co tam předváděli to se jen tajil dech: hráli šipky, fotbal, tahaly lidi z publika svýma chobotama, rvali se o každý kus nebohého čiňana z publika atd. no prostě znáte to..........

No a pak to začlo, vyhlídková jízda po zahradách, pokoušení se utrhnoout nějakou tu orchidej. Poté za těch několik susnu se nám naskytla možnost půjčení si kola, tak sem toho ihned využil a sedl na kolo --- samořrejmě v prvni fazi bez placení, poté po ala americké honičce sem tedy zaplatil 70BATH, což je 35 CZE, no a pak už jsem jenom fotil, jel dál, fotil, jel dál, pak se ke mně přidal chlapec z Buthanu a tak sem zase fotil jezdil fotil, fotil, pak sem sjel z cesty a objevil se na hlavní silnici.... fajnéé, ale jinak jsem se zase poté napojil na správnou cestu, i když sem při tom musel použít stezku pro zaměstnace a 10krát se zeptat nějakých Thajců, kde jsou zahrady resp. jenom slovem GARDEN to nepomohlo, tak sem si pomohl sám. Ruce a nohy je více spisovnější a srozumitelnější jazyk než ta celá Angličtina, prej světový jazyk. Jinak po zahradách jsme se úspěšně vrátili na intro, kde nás čekalo Barbecue.

No jo to byla žranice rejže, rejže s hrachem, mrkev, rejže, kachna, kreveta na grilu, rejže, brambory, párky, kukuřice atd. no a zítra, zítra asi budeme o hladu. Jinak podotýkám, že toto byl zaznam ze skypu. O sobotnim dění.