V sobotu jsme hromadne vyrazili na vylet pryc z intra na nadherny ostrov pobliz Pattaji.
Brzy rano cca kolem 11 hodiny jsme vsichni dorazili do pristavu. Zde nas jiz cekala rozhrkana barka, ktera nas mela dopravit na ostrov. Musim uznat, ze me tato lod velice nepresvedcila, ze je bezpecna, protize uz pri nastupu studentu se tato lod naklanela na stranu coz mi neprislo jako spatne rozpocitana vaha na lodi, dalsi duvod, ktery me vedl k pochybnostem byli zachrane vesty, ktere si vsichni pasazeri museli obleknout, teda az na jednu tlustou ucitelku, ktera se do te vesty nemohla vubec vejit ale v podstate uz ta ucitelka byla zachrana vesta sama o sobe, ale nic proti ni ja sam nejsem nejaky rambo, ale myslim si, ze bych s prehledem vyhral soutez mistr brcko 2008.
Posledni ujisteni o tom, ze lod je vice nez nebezpecna byl uz jen fakt, ze lod nemela kapitana, zachrane cluny a chvilemi sem mel pocit, zdalipak to nebyla predtim ponorka, protoze ty velke trubky na pridi mi vubec, ale vubec nepripadali jako kominy, ani jako vyfuky, nybrz jako dve torpedove komory ale budiz.
Po prijezdu na ostrov jsme nasedli do mistnich auticek a frrr na druhou stranu ostrova. Musim uznat, ze misto urceni bylo pohadkove nadherne – plaz, pisek jak mouka a restaurace s morskymy potvorami na prani. Po hodine cachtani se ve vode a topeni deti ve vlnach jsem se roazhodl, ze se pujdu podivat do te restaurace. Ihned me potesilo, ze zde maji ryby krevety a ryzi, tudiz jako skromny turista jsem si obednal vse. To vse za v prepoctu 40 korun.
Po par minutach mi vsechny tyto dobroty prinesli na taliri primo na plaz na lehatko a ja jsem si vse vychutnaval pri pohledu na more, az do te chvile, kdy jsem zjistil, ze ta vesela ryba co sem tak s radosti tri minuty chroupal, vlastne az tak vesela neni, protoze nebyla vykuchana. Nic neni horsi nez jist ryby vnitrnosti. ale diky me brisknosti jsem vse zachranil a streva, hlavu, jatra, zluc a kdejake to dalsi ribi svinstvo jsem hodil mori. Nastesti se na krevete neda nic zkazit ale co nasledovalo po mem krevetim obedu mi neuverite – Armenci se opet zranili cca po 15 minutach plavby na vypujcene lodi za 300bathu se jeden armenec vratil s totalne zkrvavenou nohou, ze ho kousl zralok , ale nakonec z neho vypadlo, ze se odrel jenom o kamen, ale od kdy kameny hryzou a krouzi kolem vas, tak to jsem nepochopil. Od osetreni tohoto mladeho chlapce se objevil prozmenu dalsi Armenec se zkrvavenou hlavou, ze pry skakal s chlapci do vody a pritom se prastil o neci velkou hlavu – vysledek sest stehu a o jedno kolecko vic. Potom vsem jsme se bohuzel uz opravdu ale opravdu museli vratit zpet na intro. Jaka to skoda, cili opet nasledovala cesta pres ostrov v autickach , plavba tou samou lodi, ktera pri kazdem narazu do vln nabrala vodu a lehce se zakymacela a nasledne cesta nasim autobusem zpet. zaverem musim uznat, ze priste kdyz pujdu na ryby, vezmu se sebou par armencu a mozna chytim nejakeho toho zraloka, barakudu, ci kosatku. Myslim, ze to bude zabava.
Minuly vikend jsem toho mnoho prozil, ale myslim si, ze nejvice za zminku stoji patecni aktivita, sobotni vylet a internatni zalezitosti citajici falsovani a podvody.
Tak tedy abych zacal:
V patek jsme si na chvili odpocinuli od skoly diky vybavovani viz v nedaleke Pattaji. V 9:00 jsem vyrazil na cestu spolu s nekolika chlapci a bandou armenskych chlapcu do visa office. Na miste jsme byli celkem rychle, tak jsme si sedli do cekarny a vyckavali jsme dkoud na nas neprijde rada, po par minutach sadlodlouheho cekani v zaparene cekarne a mackani se s mistnimi turisty na jedne sedacce jsem si rekl, ze bude nejlepsi nakrmit toho maleho muzika co sidli v mem brise a je neustale hladovy. Tak jsem tedy vyrazil a dalsich 6 armencu spolu semnou.
Jakozto zkuseny gourmet jsem vybral tradicni thajskou restauraci, kde se servirovala pizza a jine pokrmy tipicke pro tuto zemi po par minutach nas prisla obsouzit velice vysoka divka- samozrejme thajka, ktera zacala do kuchyne pokrikovat tipicky thajskym prizvukem a mluvou: '' Aidiamo mama mia, aidiamo maonna mia '” mato jsem se uajl slova a zapocal mezinadrodni konverzaci: Ciao principessa, que bellici restorante, a ona mi odpovedela velice pekne italsky, uz si nevzpominam co, ale nejspis to vyjadrovalo : panove budou platit? Tak jsem odvetil s italskym prizvukem WHERE ARE U COMEFROM a ona mi odpovedela, ze je necekane z Italie z Milana nato nasi bujnou rozpravu prerusila nastvana ucitelka, ktera nas zacala popichovat, abychom si pospisili, ze na nas prichazi rada, tudiz jsme se hromadne vydali zaplatit nasi thajskou pizzu.
Nacez me mi armensti kolgove prekvapili se slovy Uz jsme to zaplatili. tudiz jsem uz uz vytahoval penezenku, ale armenec me ihned zastavil v mem konani slovy: Pokud me nechces nastvat, tak tu penezenku ani nevytahuj. Tudiz jsem si to rozmyslel podekoval a odkracel se zbytkem do cekarny, popravde receno byl to spise kurnik, kde hlava sedela na hlave a nejvtipnejsi bylo, ze asi dvakrat v cele budove vypadl proud az na jednu televizi, ktera permamentne hrala thajske telenovely, teda vubec jsem nepochopil, jak ta masina funguje, ale svuj ucel splnila na 100% ostatni lidi stvala slusne receno nadale a nad to vsechno ta mrcha nesla ani prepnout,
nastesti me z tohoto interaktivniho zajeti vysvobodilo naskoceni proudu a nasledny pohovor s panem konzulem. Nakonec jsme vsichni byli odbaveni a huraaa s nasemi pizzami do skoly. Inu skoda, ze to nebylo na cely den ale co nadelame. Do skoly jsme dorazili kolem 12:00, tudiz jsme uspesne zameskali nekoluik hodin a pote huraa na patecni shromazdeni do divadla kde jsme stravili hodinu a pul sledovanim ocenovani zaku a predavani jim odznaku po teto ceremonii jsme shledli prezentaci o Barme (Maynamar) a pak huraa na intro uzivani si vykendu.
Nas vikend zacal veceri, kde jsme tradicne meli krevey, morsky potvory a kdejake dalsi laskominy, co se rozplivaji nejen na jazyku, ale uz i na taliri. Po vydatne veceri se jelo na nakupy do Tesca musim uznat, ze me to nijak nenadchlo, protoze zde neni nic zajimaveho na nakupovani – myslim tim cenove ale budiz. Lepsi nez dratem do oka. Po nakupech jsem se vydal s jednou kamaradkou na exkurzi mistnich restauraci- me oci neuprosne zakotvili na jedne male nenapadne korejske restauraci inu rekl jsem si proc to nezkusit vesel jsem s Deborou dovnitr
– tak se totiz ta malajska kamaradka jmenuje – a zacal si objednavat – skoda ze nema rada morske potvory, protoze tu meli obri hrnec vseho mozneho i nemozneho. Tak co vam budu povidat no bricho sme si nacpali az az a aby toho nebylo malo, tak jsem jeste objednal cerstve maso, coz znamenalo, ze vam prinesli hrnec a opravdu cerstve maso-- zase pr pr abyste si nemysleli, ze to maso bylo tak cerstve, ze se jeste hybe na talri. NE bylo to ragulerni syrove maso podle norem evropske unie na thajsko- korejsky zpusob.
Proste a jednoduse sme to vsechno maso nafrnkali do rendliku s varici vodou, ktery uz byl na stole a hostina zacala.Myslim ze jak se rika v nejlepsim skoncit, tak vas nebudu jiz dele trapit a prejdu k nudne pasazi a to jsou americke koblihy Dunken Donuts a ...... --
Myslim, ze to bohate staci, tak uz skoncim a povim vam pouze to, ze jsem objevil dalsi, odlehlejsi casti nakupniho strediska, ktere budou zajimavejsi, ale o tom nekdy priste jeste to musim prozkoumat. Pote nasledovala cesta domu a pak vybalovani novotin a pak spaaat.
Pred dvema tydny jsem byl v Bangkoku jak jsem jiz predem zminoval, tak tato udalost se udala pri prilezitosti pracovni cesty naseho znameho do tohoto obrovskeho mesta. Jeste jednou se omlouvam vsem, kteri dva tydny cekali na tuto novotu, ale internet je zde tak kolisavy, jako proud a jine veci zrizovane Thajskou vladou jarku je to takova vesela zeme. Ale abych opet neodbocoval tentyz den po prijezdu z ostrova Koh Chang jsem mel par minut abych se sbalil nasedl k ridicovi a huraaa do mesta. Sbalen jsem byl za par sekund, myslim, ze sem zlomil svuj osobni rekord ten posledni byl z preddvou let, na plavarne v satnach, kde jsem se oblekal necelou pul hodinu za neustaleho pozbuzovani ci pokrikovani me mamy. No tak sem tedy s batohem cekal a cekal a ridic nikde. Zacal jsem tedy Milana bombardovat sms a telefonaty, zadalipak se neco nestalo a plan meho uteku z vezeni nebo intra –( jak chcete )se nazdaril. Nastesti s vse behem chvile vyresilo a zjistil jsem, ze cas meho odjezdu je o jednu hodinu pozdeji. Pan ridic prijel po chvili prijel a muj strach razem ze me spadl jako ten 20cm dlouhy brouk, co mi v dzungli spadl na hlavu. Pan ridic se mi predstavil, Prasit tusim bylo jeho jmeno nebo Sprasit uz si nevzpominam ale hlavni bylo, ze me vypsal ven z intra a huraaaa do mesta. Behem dvou hodin cesty jsme meli vaznou rozpravu na tema politika = svinstvo nevim co ho to popadlo ale asi nema rad mistni politiky musim uznat ze jmeno jednoho z tech politiku – Toxin jiz mluvi za vse.
Po prijezdu do Bangkoku jsem zustal v soku vzivote sem nemel komplex ze vzrusti jinych, ale to co na me shlizelo z nebes me dostalo. Tento pocit me pronasledoval vsude, na ulici, v obchode , na zachode.... No proste a jednoduse mrakodrapy tycici se do nebes vam seberou dech at jste turista, turista s astmatem, nebo turista na dychacich pristrojich. Neco tak velkeho a monumentalniho se vam z pameti nevymaze. Po nekolika minutach stravenych s Prasitem na hotelove recepci jsem se dockal – muj spasitel Milan se objevil, po kratkem oddechu v jeho pokoji s vyhledem na ty dech berouci obry jsme vyrazili do mesta. Je neuveritelne kolik obchodu, obchodiku a jinych forem shoppingu najdete na ulici. Od poulicnich prodavacu hodinek po poulicni obchodniky s jidlem a pofidernimy tvory tancicich v hrncich. Po pruchodu pres tyto obchudky jsme se vydali na takvany sky train ja tomu rikam jednoduse nadzemni draha nebo nadzemni metro nebo housenka- hlavni je ze spojuje vsechny nezbytne Bangkokske zajimava mista a ve dne to mate jako vyhlidkovou jizdu po meste. Po prijezdu na misto urceni jsme se vydali opet pres kvanta obchodniku do supermarketu. Rikate si proc zrovna do supermarketu, kdyz je vsude kolem levnejsich obchudku ale trik byl v tom, ze v tomhle supermarketu byla restaurace kde vam uvari na co si spomenete-- teda az na knedlo vepro zelo nebo svickovou – to by kuchar asi musel spachat harakiri nez aby uvaril neco pro neho podradne jako ceskou blivnu s okurkou nebo hnus na kminu. Co mi prislo jeste neuveritelnejsi, ze nekteri lide si napriklad ze supermarketu prinesli jidlo a ti dobri lide ho ihned zpracovali. No proste co vam budu povidat jidla habadej a dva turisti v cele stolu, kteri maji bezende bricha musim uznat, ze v tu chvili, kdy sem si cpal obri krevet do pusy a dusil se silene palivou omackou me otazka svetoveho hladomoru vubec ale vubec netrapila. Po vydatne veceri o nekolika chdech jsme se vydali do hloubi nocniho zivota a nastivili jsme nocni trh kde vam prodavac proda i vlastni ponozku rikajic vam ze je nova a znackova, dalsi zajimava vec je, ze jak nekdo z mistnich ci mistnich devcat zacmucha turistovu penezenku plnou penez je s vami amen a musite si alespon na chvilicku sednout v jednom z mistnich baru a koupit si alespon neco k piti, aby jste neurazili. Trochu mi to pripominalo hejno much, ktere si sedne na kus zkazeneho masa, kdyz je pobliz. Ale v tu chvili me nic takoveho nenapadlo a tise sem se s Milanem vytratil. zastavili jsme se jeste v par obchodech na cumendu a smlouvani a pak taxikem pripominajicim rallye auto zpatky na hotel.
Hned nasledujiciho dne sme zmeskali snidani, tudiz jsme se posilinili v lobby baru, kde sem si nabral jidla jak chlapec ze Somalska a odebral se do kouta, kde jsem vse zkonzumoval. Milan musel do prace, tudiz jsem dostal par tipu a huraa do divociny.Ihend jsem nasedl na housenku nebo nadzemku jak opet chcete a vydal se osudu vstric- (normalne ty thajci maji uprostred mesta golfove hriste to sem teda koukal) vystoupil jsem na na zastavce Siam. a vysel ven predemnou se rozhostilo jedno z nejvecich nakupnich stredisek Paragon je snad nemozne vam neco tak monstrozniho popsat protoze to by bylo na par hodin. Po rychlem hodinu a pul prebehnuti timto obchodem jsem se vydal do nakupniho strediska s elektronikou, kde jsem chtel koupit fotak.Nez jsem se dostal do tohoto elektro sveta zvanem Pantip jsem musel projit plno nastrahami citajicimi prodavace ruznych ptakovin, prodavace ptaku a prodavace bez ptakovin a ptaku ale zato s velkym ... stankem s kobylkami a fritovanym masem nejspise vabec nebo tak neco ale myslim, ze vrabec nema tikadla a chobot. Na sve ceste do Panipu jsem nekolika prodavacum podlehl a koupil jsem par znackovych krokodylu a nejakych cernych hacku. Po prichodu pred obchodni centrum PANTIP jsem se parkrat zhluboka nadechl a vstoupil jsem dovnitr. Ihned me obkolpil dav neuprosnych obchodniku. Par ladnymi gesty a zasmusilim jsem se vymanil z oblezeni mych sikmookych pratel. Podarilo se mi castecne zampovat tento obchodak a musim rici, ze mam zaznamenanou asi jednu tisicinu z tohoto obchodu na mem harddisku v mem mozku a jeste stale se mi zavaruje processor, kdyz pomyslim na tu vsechnu elektroniku v tomto obchode. Celkem jsem prosel 6 pater, z toho kazde patro je necim specificke. -- myslim ze to bylo treti patro, kde mi nabozeli tu kachnu co vypadala jako chciply pes – tak tam radsi nechodte, ale jinak vsude, pokud zde chvilicku seckate, tak vami vytouzenou techniskou vec najdete – napriklad jako ja 3 hodiny hledani, stresu a postupne histerie bude stacit. Pokud jste milovnici falsifikatu take neni problem ukazte si na jakykoli program a pan ho vam na pockani vypali, pokud si koupite tech programu 5, 6 mate zdarma – jako happymeal. Myslim, ze Bill Gates by zaplakal, kdyby videl co zde ti zrucni muzici metr dvacet vysoci dokazou.
A pak ze ceske zlate rucicky Thajci maji ty ruce primo z platiny – koukal jsem na kurz platina je tedka drazzsi nez zlato, takze platinove Thajske rucicky.Po takto stravenem dni jsem se jeste vydal na lov do ulic kde bylo textili jak nasazeno a pote se rozprselo huraaa monzun.Nakonec jsem se po desti vycerpan vydal zpet do hotelu, tudiz jsem si vybral 1. tuktkare, co se nachomytl a vydal se na cestu domu. Behem jizdy jsme se neustale handrkovali o cene on rika 100 bathu ja mu jako velky grand nabidl 20 on porad to svoje az pak ustoupil a zacal blekotat zase neco jineho az po 5ti minutach spanile jizdy Bangkokem jsme si uvedomil, ze ten muz me veze do nejakeho obchodu, kde potrebuje abych se tam na chvili podival a pak ze ten ridic dostane proplacenej benzin a me pak vezme do hotelu.
Zastavili jsme pred obrovskym obchodem s obleky muz si me zmeril pohledem pote i krejcovskym metrem a ja mu odmerene rekl, ze nepotrebuji oblek, protoze ma firma Spaghetti Olivieri mi jiz koupila oblek od Perryho Ellise , ale abych toho araba nezkalamal, zeptal jsem se na krokodyli boty co mel vystaveny ve vyloze.
No skousel jsem je dobrych 15 stejne tak jako popelciny sestry jsem i ja ty stupidnu boty nenandal.
Pravda je, ze na mou nohu 47 se tezko hleda bota a oto hur, kdyz vas krokodili pritel vam rve toho unaveneho tvora na nohu. Nakonec jsem dosahl sveho, natahl jsem cas a uz uz jsem se mel na odchodu, kdyz v tu ranu muj arabsky pritel prisel s navrhem, ze mi ty boty usiji nato ja jsem se uz pakoval z obchodu nasedl do tuk-tuku a jel jsem zpet na hotel. Milan se vratil kolem sedme, tak jsme si dali v blizke zaplivane restauraci nebo skarpe mezi dvema domy veceri – Milan si dal jeho oblibenou polevku –na jmeno si uz nevzpomenu, protoze byla tak paliva, ze mi na par minut vypalila pamet, jazyk a jine vnitrni partie, tudiz si radsi ani nechci pripominat tu demonickou polevku, co tekla mym milovanym krkem. Kvuli rychlemu se stmivani a pozdnich hodin, jsem musel vypustit plan B jizda MHD zpet do skoly. Tudiz jsem ababele zavolal Prasita a Srdceryvne
jsem se rozloucil s Milanem. Inu byl to pekny víkend. A rad na nej vzpominam, hlavne diky Milanovym kulturnim mistum kam provadi zname kteri jsou poprve v teto betonove dzungli. :-)
Do skoly jsem dorazil nekdy po 12 hodine v noci a sup na kute – musim uznat, ze to byl fakt super víkend.
Pristi prihoda nas zavede do visa office a pak nasledujici den vylet na ostrov...
to be continued......
Minuly tyden jsem toho absolvoval az az.
Nejspise asi zacnu nasim vyletem na ostrov Ko chang cili sloni ostrov.
Nas vylet dostal velice priznacne jmeno: vylet preziti ale nu coz, jak se rika co te nezabije to te posili a co te neposili to te maximalne hrizne a zustanes na dosmrti kripl.
Tak tedy, abych zacal:
Brzy rano cca v 9:00 vyrazil nas konvoj na ostrov. Cesta to byla umorna a velice psychicky namahava. Ptate se proc? – inu je zde jedna divka, z Indie, ktera ani navterinu neupadne do krajiny spanku na misto toho porad mluvi a mluvi a mluvi, a pokud si s ni prestanete povidat polozi vam zapeklitou otazku: ,,Proc se mnou nemluvs?”. INu hledal jsem tisice odpovedi, na tuto otazku, ale uznal jsem, ze nejvyracnejsi z nich je jeste veci mlceni. Bohuzel jako novacek nekdy radsi mlcim vice nez je treba, tudiz se mi teto otazky dostane jeste nekolikrat a ja pouze odvetim jeste delsim mlcenim. Obcas si pripadam jak Mlcoch. Ale dosti povidani o me rybozni povaze. Po 6 hodinach umorne cesty jsme se dostali k pristavu ostrovu ko chang. Trajektem jsme prekrocili prah pevniny a huraaa na ostrov. Ihned po vystupu z rozvrzaneho trajektu, ktery mel na boku diru jak Konepruskou jeskyni se mi dostalo pocty shlednout uvitaci nadpis Welcom to Ko Chang a podtim drobnym pismem bylo napsano welcom to Hell cili vitejte v pekle.
Auta se dala do pohybu, ale nanestesti beze me tudiz jsem rychle skocil do prvniho auta ktere bylo po ruce a vyrazil jsem dale po cca 20 minutach jsme se vypotaceli z bujne vegetace a zastavili jsme u dalsi mensiho pristavu a huraaaaa na dalsi lod, ktera patri nasi skole. po chvilce plavby a par narazech do morskych utesu jsme dorazili na misto z dalky se nam dostavila nadherna scenerie na mistni IDEALS center, citajici nekolik bungalovu, bazen a malou plaz pro beach volleyball. To cele obklopene bujnou vegetaci bez pristupove cesty a jakkekoli civilizace.
Po nutnem seznameni s mistnimy pravidly jsme se rozesli do mistnich bungalovu my, jakozto nejmladsi a nejmene ostrileni chlapci jsme dostali spolecny dum citajici pres 20 paland nekdo tomu rika prespavaci dum, jini hangar no ja tomu celemu dal velice priznacne jmeno: Koncentracni kemp. Po ubytovani se a nekolika spolecnych hrach na plazi a cachtani se ve vode a veceri jsme ulehli na sve loze a sli na kute.
Rano nasledujiciho dne bylo velice vesele, nebot jeden z kluku zjistil, ze ma noveho obyvatele sve palandy: malou mys. Ihned po tomto zjisteni se spustil hon na mys nekteri jemnejsi chlapci, napr. Ja jsme na mysku sli s rucnikem nebo botou. Ti mene citlivejsi slip o mysce rovnou s pohorkou ci ocelovou tyci ze zavesu. Inu hon se skoncil 1:0 pro mys, ponevadz pred tim nez se stacila chytre schovat, se stacila vykadit onomu chlapci do postele.
Po teto akci jsme se vydali na snidani. Pri pohledu na ranni nebe jsem ihned stratil optimismus o pocasi. To co se k nam pomalu sinulo nebylo obri hejno vran ani mracna smogu – byl to mrak plny deste a pokud rikam deste nemyslim tim Prazskou prehanku, na kterou vyzrajete cinskym destnikem nebo stupidni plastenkou , no proste veskery odpor proti mokrosti byl marny. Ihned po snidani toto rani nadeleni dorazilo k nam a my jakozto spravni skauti jsme vyrazili do Jungle. Zpocatku jsem mel nutkani zachovat si suchost v mych botach, tudiz jsem skakal jak zabak pres potucky, potoky,bystriny,reky ricky, az dote doby, nez jsem do jednoho z potoku skocil po pas hluboko. Jiz nebylo cesty zpet. Nastesti jsem se s jednim holandanem dohodl, ze si dame veci do jedne spolecne tasky a budeme se stridat, tudiz jsem veskerou bagaz tahal ja—jak chytre. Po nekolika seti metrech brozeni se v potocich, prodirani se houstinami, voleni zkratek kolem potoku koncicich pavucinou jak cukrova vata v tvari, celeni desti, skamaradovani se s mistnimy obvateli zejmena zviraty a 30 cm zabami jsme nakonec dorazili na plaz jeste pred timto heroickym vykonem na me spadl kus stromu s kokosovym orechem ale nevadi opet jsem se drzel prislovy: co te nezabije, to te aspon zmrzaci. Na konec jsme dorazili na plaz, kde nebylo ani zivacka, zadna lod, ktera by nas odvezla domu, zadne jidlo privezene lodi, zadne stany no prosre nic. Tudiz posilneni ryzovou svacinou jsme se vydli na pruzkum, nekteri se sli vykoupat do more, ktere bylo dokonce teplejsi nez nase promocene saty. My jakozto dobrodruhove jsme se vydali na lov kokosu. No Akce to byla pozoruhodna zhruba 10 minut jsme se snazili 12metrovou bambusovou tyci shodit mistni obyvatele kokosove plamy dolu – nicmene bez vysedku. Po chvili bujareho skotaceni na plazi nas sef vypravy vyvedl z idily idealniho dne na plazi, a ocekavaneho spani pod stanem. Bylo nam sdeleno, ze se budeme muset vratit zpet domu do tabora, protoze kvuli vyskoym vlnam lod nemohla dorazit na plaz. Tudiz jsme si vsichni s velikym nadsenim sbalili nasich pet svestek a nejake to mokre obleceni a vydali jsme se na cestu zpet. Inu opet jsme potkavali pratele ze zvireci rise: termity – V zivote sem nevidel neco tak velkeho jako termitiste pul metru do vysky a clovek si mysli, ze to je sloupek --- tak sem tuto stavbu ihned vyzkousel jak po zatezove strance, tak po strance sebeobranne, protoze ty male mrsky si nenechaji nic libit – kam se hrabou cesti mravenci.
Po prekroceni nekolikaseti lian a dalsich nekolika jim podobnych rostlin jsme se konecne vypotacely z te osemetne dzungle a za doprovodu mohutneho deste jsme se dostali domu do IDEALS centra.
Zde nam sdelili, ze cesta tam trvala 2h a pul a cesta zpet pouhou 1h a pul. – ze by vidina domova nas popohnala vpred?
Nastesti radost z konce tohoto umorneho dne byla pozastavena nasim milim sefem oddilu, ktery nam sdelil, ze nikdo nesmi domum protoze normalne o tomto case bychom se nachazeli na plazi, staveli dum a pote varili jidlo. Takze si zkuste domyslet, co jsme delali zbyle 2 hodiny pred apartmanem. --- Staveli stupidni budovy – normalne bych byl stasten, ze neco takoveho mohu delat, ale ne za kybicovani starsich zaku, kteri byli po veceri a kteri nemuseli do dzungle, protoze se jednoduse musi pripravovat na testy. Nakonec jsem tedy me skupine pomohl navrhnout a postavit budovu – impozantni dilo. Pote jsme rozbalili horak a zacali varit nudle v podstate vse co jsme meli k dispozici jsme do teto polevky hodili. Druha skupina az takove stesti nemela. Diky zrucnosti anglickych a thajskych kolegu se jim misto zapaleni horaku podarilo tento horak nejenze podpalit ale take si ogrilovaly vlstni pribytek a nasledne I vse kolem.
Diky hbitosti nekterych se jista zkaza odvratila.
Jako spravny team building jsme uplatnili taktiku vysmej se svemu oponentovi, nicmene to nebylo az tak moudre, protoze nam tento vesely opponent plny radosti z toho, ze mu shorel stan hodil do polevky mrtvou zelvu.
Bohuzel jsme byli tak vyhladoveli , ze jsme odmitli vylit obsah naseho rendliku a tudiz jsme si tedy dali zelvi vyvar.
Po techto utrapach nasledoval navrat na ubytovnu, kde jsme zbytek energie vyuzili k utuzeni kolektivu, tudiz jsme svuj zbytek energie vyuzili na hrani tzv kloubovky. Pravidla teto hry jsou takova, ze se snazite uhodit protihrace pesti do jeho ruky. Je to celkem vesele, pokud jste na tahu , avsak veskera sranda skonci, kdyz vam protihrac briskne rukou uhne a vy minete. V tu ranu je po srande a zacina holy boj o existenci vasi milovane ruky. Bilance cele hry byli dve ruce cervene jako rajcata. Chvili mi pripadalo, ze mam na ruce jahodovy zahon, ale vse spravila thajska mast a huraaa o dalsiho hrani. Ve zbylich chvilich jsme si jeste stihli zahrat vysoce inteligentne narocnou hru zvanou piskvorky a pote, co jsem uspesne vetsinu lidi porazil a obral o susenky jsem se odebral na sve loze a zde jsem setrval az do rana.
Rano nasledovala briskni snidane a huraaa domu. Nastoupili jsme do nasi rozvrzane skolni barky a ejhle lod vyplula . Po deseti minutach jsem si uvedomil, ze jsme se jeste ani nehly, pouze jsme driftovali na vlnach. Situace byla takova, ze se nam podarilo zavarit motory a tudiz jsme museli absolvovat piratsky prestup na jinou lod pripominajici potapejiciho se vorvane. Po nasem prestupu na lod jsme konecne dosahli brehu a vydali se autem na trajekt. K nasemu stesti se nam podarilo nas vesely trajekt s dirou na boku zmeskat, tudiz jsme se vsichni vydali vyrabovat mistni trhovce s ovocem, zeleninou a jinymi thajskymi specialitami, ktere nebudu radsi jmenovat, nebot jsou tak stiplave, odporne, ci maji silene slozity nazev, ze to nestoji ani za rec. Po prijezdu trajektu jsme se konecne nalodili a po zbytek cesty po vode a nasledne I po brehu se nic vyjmecneho nestalo. Na internat jsme dorazili cely a vubec jsem necekal, ze budu tak stastny opet ve svem brlohu na intru, no proste domov je domov.
Pokud jste docetli az sem, teste se na vylet do Bangkoku, ktery nasledoval ten samy den po prijezdu na intro z ostrova Ko chang.
