Skoro jsem zapomel zminit spolecenskou udalost = Loy Krathong.
= Tot jest thajsky svatek, kde se pousteji lodicky, ktere maji symbolicky odnest spatne casy a prinest stesti. Misto reky nam tradicne poslouzil bazen. K nasledujicim oslavam tradicne patrili thajske tance a kostymi.
Uznavam, ze nekteri z nas vypadali jak thajssti prvotridni prostituti, ale sranda musi bejt.
Posudte sami:
Situace se vyostruje –
po 7 dnech blokady thajskych letist, thajske urady stale nejsou schopny situaci vyresit. Policie a vojaci thajske armady odmitli pouzit nasili na protestujicih, lze z toho usoudit, ze i tyto jednotky jsou PRO blokadu (jak je to tezke hodit slzny plyn do letistnch hal a vykourit s brekotem protestujici z letiste),
Thaiska ekonomika take utrpela znacne ztraty v radu statisicu milionu kazdy den.
Kupodivu thajsky Bath posilil.
PAD – jak si rikaji protestujici (zlute tricka) zacali stracet svym pocinanim oporu v spolecenskych vrstvach jako jsou businissmani, stredni vrstva a dalsi. Verna je nadale chudinska trida, ktera stale veri, ze vlada je zkorumpovana a mela by byt rozpustena, jako tresnicka na dortu je, ze hlavni ucinkujici techto protestu privni minister Somchai opustil krajinu a nemini odstoupit ze sve funkce, odvolavajici se na skutecnost, ze byl demokraticky zvolen. Nektere skupiny PAD (zlute trikoty) byli napadeni PRO- vladnimi stoupenci (nosici cervene trikoty). Situace je velmi napjata.
Kriticky bod nastane tento patek. Kral Phumiphol ma narozeniny, kde tradicne bude mit proslov. Ocekava se, ze se vyjadri k teto situaci.
Co se tyce turistu a letu, je zrejme, ze po 9-12 prosinci bude letiste na 90% funkcni.
Momentalne je na thajske pude 100,000 turistu, kteri stale cekaji na svuj odlet.
Nektere zeme poslali letecky special pro sve obcany. Existuji moznosti vyuziti nahradnich letistnich spoju, ktere jsou odlehlejsi – 130Km JV vzdalene vojenske letiste, dale Pattaya – lokalni lety k jsou k dispozici. Turisticke oblasti Pukhet, Krabi nejsou touto situaci zasazeny a jsou mezinarodne funkcni. Jako posledni moznost je letiste na severu zeme Chiang Mai.
Pocita se s odklonem letu pres Singhapur, nebo Kuala Lumpur, ktere se vsak financne velmi prodrazi.
Na nestesti Emiraty zrusili veskere lety do Thajska a ocekava se, ze nektere letecke korporace ucini taktez.
Dana situace by mela postoupit v techto dnech, kde bylo svolano specilani soudni rizeni a presetreni lokalni situace ve veci vlady. Vysledky by meli byt znami behem techto dnu.
Nam, lokalnim nezbyva nic jineho nez doufat a zachovat pozitivni mysl.
Z Thajska zdravi Oliver S.
V nedeli jsme podnikly nezapomenutelny vylet do zoo. Po prijezdu do bohem zapomemnute Zoo padl navrh zapujceni si golfovych karek. Tak jsme take ucinili a karky se zbesilymi studenty vyrazili do prirody. Jako zahajovaci test jsme vyzkouseli vykonnost karek drobnymi zavody, pratelskymi stouchanci a nasledne vytlacovani ze silnice. Jako dalsi jsme zkusili vykonnost a vydrz na zasle ceste do jungle – nasledovali liany, trsy vegetace a jina kvilejici zverina citajici opicaky s cervenymi zadky. Na konci teto zkratky jsme se nejakym zpusobem dostali na hlavni silnici a vychutnali si jizdu po silnici v golfove karce, kde na nas troubili mistni auta. Po navratu zpet do Zoo jsem si schladili hlavy ledovou zmrzlinou ale k nasi smule nasi opici pratele s jungle obsadili nasi karku a zneuctili predni sedadla, k odlakani techto opicich pratel nam poslouzila bambusova hul a par bananu.Bohuzel po teto akci n
am jiz nezbylo mnoho casu a tak jsme nastivili nekolik zbyvajicich zvirat, jako je treba oskliva hyena, sup –( mrzky to tvor), ci hladova zirafa, ale musim uznat, ze opice byli ze vseho nejlepsi. Po navraceni karky jsme potkali armensky tym, s jejich radoby karkou nebo lepe receno to co z ni zbylo – promackla strecha, prorazeny blatnik, vyviklana osa predniho kola a jako tresnicka na dortu, karka plna listi a lian proste vylepseny off road.
Inu pekne vydareny den, ale opicky mi budou chybet
Tak bych vam rad predstavil souhrn za uplynuly tyden:
Ohnostroje
Po nedelni bohate veceri citajici ryzi a morske potvory, jsme se vypravili do zadni se
kce naseho internatu, kde se mela konat plamenna show.
Vse zacalo obrovskym taborovym ohnem a nasledovne pompeznim ohnostrojem. Musim uznat, ze poradatele opravdu nesetrili. Obrovske vybuchy a nasledna hvezdna zare zaplnovala nocni oblohu po pekne dlouhou dobu. Nicmene ocekavani nekterych presto nebyli naplneni- testy Napalmu na skole, atomove ''mini'' vybuchy, ci jina vesela pirotechnika se zde neobjevila. Vsichni zde seckali az do konce v ocekava
ni, ze jedna z rachejtli skonci ve skole, bohuzel se tak nestalo, skola neschorela, tak jsme se aspon zahrali u srdce obrovskym taborakem.
Laser game
V sobotu jsme se nadherne odrekreovali na laser game, coz znamena, ze dostanete zbran, ktera strili neviditelne paprsky laseru a ty dopadaji na souperovi senzory. Team, ktery dostal nejvice zasahu, prohral.
Tato akce nam poprve si zmerit sili mezi profesory a zaky – v prenesenem slova smyslu tato hra mela ve skutecnosti podkontext tipu: vystrel si ''ze'' sveho profesora.
Inu hra to byla vskutku vycerpavajici- ono hrat ve 30 stupnovem teplu je take umeni, ale nakonec nas tym
uspesne prohral a pote jeste nekolikrat, ale co na tom sejde, hlavne ze jsme se dostali do jineho prostredi, nez prostredi skoly – osobne jsem toho nazoru,
ze mladsi spoluzaci jsou trenovani
zabijaci, bez srdce a milosti. Ono kdyz se pred vami objevi takovy maly roztomily skritek se samopalem, ktery se jeste k tomu vesele smeje jak zvonecek, tak vam tezko pride na mysl tohoto roztomileho tvorecka zastrelit. Ono opak je pravdou – tento skritek se sice smeje, ale zaroven vam posle peknou davku laseru do vaseho senzoru, ktery ihned zacne houkat a sdeli vam, ze jste byl ''eliminovan''
Inu proto jsem toho nazoru, ze v intru techto ''ostrych hochu'' ve veku 6-11 let by meli zvysit ostrahu, a nasadit lovecke psy, kdyby si to nekdo rozmyslel, ze pujde navstivit nase intro.
Jinak to byl pekny den
Potapeni
Musim uznat, ze nedele tohoto vykendu opravdu vevodila vsemu.
Po pripluti na misto urceni, kde se nachazel vrak lodi Hardeep jsem teto lodi nadeji nedaval.
Po sestupu do hloubky 26m jsem byl jeste otravenejsi, diky neustalemu akvariu v mych brylich a silnemu proudu, ktery prinasel spinu a osklive ryby ssebou.
Po neustalem bombardovani me instruktorky otazkami: ''Kde je ta hloupa lod'' atd.
se mi dostavilo pokynu: '' tak se otoc'' – musim uznat, ze takovy podmorsky kolos jsem v zivote nevidel: vsude retezy, okna, oborovsky komin, kotva, a cela paluba nademnou.
Opravdu jsem si pripadal jako Japonsky turista, jinak receno ''cumil''. Musim uznat, ze nakouknuti a nasledne vstoupeni do tohoto mohutneho korabu bylo pompezni: obrovske prepravni cargo a mnoho dalsich mistnosti lezicich v temnote, skoda ze byl mohutny proud, proto jsme neprobadali celou lod, jen jeji zad. Nakonec jsem si pri pruzkumu chytre pustil vzduch do me vesty, ktery me spolecne s proudem, nadnesl o 10m vys jak mrtvou kostaku. Nastesti sem se zachytil posledni vrstvy lode a tudiz sem vypadal jak retard, ktery dela stojky v 26m pod vodou na historickem modumentu, obklopen kdejakou haveti a morskymi jezky.
Po prekonani morskych obtizi jsem se vyfunel jak bernardyn v tom nejparnejsim dni.
Nanestesti sem si vydychal cele zasoby, takze vse bylo v tahu.
Nasledoval vystup, dekompresni zastavka a nadavky na ochranou rukavici, diky ktere sem si prorizl ruku, kdyz jsem zapasil s morskymi tvory.
K zaveru dne jiz nasledoval obed: morske chaluhy a davka hnusu, ktera chutanala kupodivu dobre. A pote podmorske hledani zrezle tyce.
Po prokazani potapecske zpusobilosti se mi dostavilo odmeny.
-- JA SU POTAPEC!!! Oficialne !!! Je to psano cerne na bilem
Tak se zase nekdy ozvu.
And I have one leg.
I live under the bridge,
my home is in the fridge.
My best friend is a frog,
which is big as log.
It's name was Brit
But I was so hungry so I ate It.
And that is the end of homeless kid.
A cinstina? - predctete si sami 你 好 吗？我 是 哦里而，捷克人。现在 我疲乏.
Dnes se pro zmenu premistime do thajskeho narodniho parku, ktery se muze pysnit nadhernymi vodopady.
Pri vystupu z klimatizovaneho autobusu nas zasahlo necekane teplotni prekvapeni, ktere v mziku okamziku zmenilo bezne studenty v chodici fontany. Po pulhodine hledani vodopadu se nam konecne podarilo najit kyzene narodni poklady.
Bourlivy, nezkrotny zivel cirici z drobneho potoku se razem ritil o nekolik metru nize, kde vytvoril nadhernou lagunu. Pri vystupu k tomuto divu prirody jsme se moudre rozhodli si zkratit cestu chuzi po riccec a ne jak vsude bylo doporucovano turistickym chodnickem. Vysledek byl, ze po 10m chuze a hopsani po kamenech a splouchani se ve vode jsme narazili na mistni tvory --- pavouky sice male ale ne velice privetive, tudiz jsme se rozhodli respektovat pravidla a nerusit mistni zviratka. Po vysilujicim vystupu se nam dostavilo odmeny: Vodopad s nadhernou lagunou byl zde. Ihned jsem skocil do ledove vody a vychutnal si mrazivy pocit horske vody, ktera mela tak pribli
zne 21 stupnu celsia a nade vse kam sem se pohnul, ci skocil, tak jsem se dostal do krizku s mistnimy rybami, ale ve vysledku to byl velice vydareny den. --
Obvzlaste pro meho kamarada Arta, ktery si na parkovisti vzpomnel, ze si u laguny vzdalene 1Km nechal tasku, ale jak jsem rekl pekny den jsme dnes zazili.
Spanila jizda na slonech -
V jedne z ativit behem vikendu jsem absolvoval projizdku na
hrbetu
nekokolikatunoveho k
olosu, ktery si to stradoval hlava,
nehlava, kly, nekly vesnicemi, plantazemi, poli a jinymi obytnimi castmi Thajska.
Vyhlidka z tohoto zvirete byla vskutku nadherna. Sem tam jsme meli vyhlidku na jineho slona, jak ctvrt hodin
y neustale utrusuje neco hnede ze sve zadnice, ale jinak den se pekne vydaril. Po projizdce s
e nam naskytl nadherny pohled do thajske kultury, kde dva manici mavali tycemi a nakonec jako svou obet si vybrali jednoho ucitele jako protivnika. Vysle
dek: nanestesti prezil.
Jako zaver programu sem se vetrel do dobrovolne projizdky na slonu, ktera citala jizdu nad vodou, ve vode, po pas v hnede vode,
po krk v hnede vode plne slonich koblih. No nastesti jsme se k podvodni casti nedostali, ale musim konstatovat, ze po teto akci jsem si odnesl v kapsach plno slonich souveniru.
V podobe... no radsi to nechtejte vedet, ale Nutella to rozhodne nebyla.
Cross bay swim
Dale jsem se angazoval v 3,5 Km dlouhe charitativni akci v podobe plavani pres Pattaysky zaliv.
Inu akce to byla velmi odvazna a az do posledni chvile jsem si myslel, ze to bude sranda : '' Trochu si zaplavu a huraaa domu '' Po prijezdu na misto jsem si uvedomil, ze az takova sranda to asi nebude a nejvice kuraze dodavajici vec byla vidina, respektive opar pevniny v dali.
Po uplavanych 2 Km po heroickem startu plnem elanu, jsem si uvedomil, ze jsem v mori uplne sam, zachrane lode
sou uplne jinde a mi spoluplavci nejspise jiz zhynuli tragickou smrti ve sparech zralocich ci jine morske potvory citajici vrtule lodi, plavajici smeti, ci nebezpecne otrnule thajske plavce.
Zkratka mel sem veselou chvilku uprostred more. Aby toho nebylo malo, tak mi na me milovane tvari pristal neidentifik
o
vatelny plavajici objekt. '' super '' rekl jsem si, '' jeste to mi chybelo, meduzovci si me nasli a ted zhynu straslivou smrti uzahanim a obklopen kvanty mazlaveho sajrajtu'' Nastesti po minute paniky jsem zjistil, ze medusa ma na hlave tetovani ve znaku CAR
REFOUR cili medusa nebyla medusou ale pouze tuctovou igelitovou taskou z obchodniho domu.
Po pulhodine plavby jsem konecne dosahl sveho cile. Vycerpan, polomrtev, usta plna planktonu a musle ve
vlasech. Jarku hotovy Starec a More. Ale stalo to za to. Pote jsem se dozvedel, ze jsem celou trat uplaval v prvnich 20 nejlepsich plavcich a proto jsem dostal zlatou medaili a huraaa na charitativni obcerstveni, ktere citalo nekolik svedskych stolu a nejvybranejsi pokrmy ze vsech koutu sveta.
Inu proto se rad ucastnim charity, pro dobrou vec a pomoc ostatnim.
Zajimavy FOTO odkaz z Cross bay swim: http://picasaweb.google.com/rotary.jomtien.pattaya/081012RotaryCrossBaySwim2008#
Vojensky tydenni vycvik na ostrove Koh chang
Tak po nekolika mesicich jsme se opet ocitly, behem prazdnin, opet na Dablove ostrove (v thajskem p
rekladu tomu rikaji Sloni ostrov, ale ja mam svuj nazor) Musim uznat, ze tentoktrat tento tyden na ostrove jsme si to opravdu uzili. Hned prvni den jsme se seznamili s vrstevniky z Bangkoku, nebo lepe receno vrstevnicky. Co se tyce ubytovani, tak jsme jiz nebyli v koncentracnich podmin
kach, nybrz v nadheernem bungalovu, s klimatizaci, ktera nesla – tudiz jsme si vypomohly s ventilatory, ktere jsme si vypujcili na hodne dlouhou dobu z hlavni kuchyne.
Dalsi den jsme absolvovali vylet na plaz, kde jsem se po mensi hadce a pretahovani ceny masaze, nechal poradne vybubnovat. Stejne tak jako me slovenske kolegyne.
Po vikendu nam ale nastala opravdova rehole- doktor V.
jak mu vsichni rik
aji dorazil na ostrov se svymi posluhovaci na ostrov a disciplina nastala. Na druhou stranu strava se vyrazne zlepsila a zvirata, ktere predtim utocila z dzungle na nas tabor se ze strachu pred doktorem V. presunuli do vedlejsiho kempu.
Dalsiho rana po snidani, zacal nas vycvik morskych zabijaku. Jako spravni potapeci- zabijaci jsme zacali v chlorovanem bazenu na melcine. Po techto zakladnich cachtanicich jsme se nasledujici den presunuli na more.Po nalodeni se na lod doktora V. jsme vyrazili. Nas vycvik cital mnoho nebezpecnych a velice drastickych metod, jako napriklad plaseni ryb, zapaseni s morskymi jezky a trapeni neznamych tvoru. A nasledne zakonceni beznymi postupy jako napriklad podmorska navigace, pouzivani BCD atd.
Co se tyce divek z Bangkoku, musim uznat, ze jsem byl radosti bez sebe, ze jsem si konecne mohl popovidat v jine reci nez Anglictine. Nejhorsi po celem tydnu bylo louceni se s ostrovem a soukmenovci z Bangkoku. Oooo jak vsichni ronili slzy, ale to uz je zase jiny, emotivni pribeh, plny strasti a srdcervoucich okamziku.
HALLOWEEN- aneb DUSICKY
Jako jednu zajimavou vec za posledni tyden jsem zazil halloween party.
Vse zacalo vecer ohromnou grilovackou hambureru a vseliakeho jineho tipickeho thajskeho jidla.
Pote se rozdunela muzika v nasem spolecenskem Round housu – kulatem domu, kde se normalne konaji koncerty a vecer zapocal ohromnou prehlidkou masek.
Ja jsem ucinil velikou chybu, kdyz jsem se prevlekl za Jeziska -- tedy Santa clause.
V ocich nejmensich deti jsem se razem promenil v magnet obklopeny hordou drobnych skritku, kteri odemne tvrdosijne vyzadovali darky a jine laskominy. Marne jsem se z toho vykrucoval – darky ve forme spadaneho listi a utrhly bananovy list ze Severniho polu nezabraly, tudiz jsem uplatnil druhou taktiku: stupidni hou hou hou a zvedani deti do vysin. Jarku pripadal jsem si jak sbormistr Kulinsky francouzsky PD.
Nakonec jsem tedy zvolil nejucinejsi metodu: Sbal si svych par svestek a vypadni.
Po mem navratu ve forme ''normalniho cloveka jsem sklidil uspech'' a supajda do tanecniho kotle. Musim uznat, ze to byl zajimavy vecer.
A TED UZ RADSI SKONCIM, ABY VAS Z TECH NEHACKU, NECAREK NEROZBOLELA HLOVA.
Tak vás všechny opět zdravím !!!!
Bohuzel budu muset opet psat bez hacku a carek, nybrz uz jsem si zvykl na Roastbeefackou a Hamburgerovou klavestnici.
Souhrnem za uplynuly mesic bych asi zapocal tuto spanilou jizdu Vikendovym vyletem do Pattayi.
Diky memu holandskemu dobrodincovi ( Joup Van Krevelen) se mi podarilo vypsat me a meho kamarada Arta z intra.
Jarku procedura celeho vypsani se a obdrzeni propustky z intra je vec vcelku zivotu otravna-- oni tomu rikaji bezpecnostni procedura ja tomu rikam stupidni birokracie ale nu coz – povedlo se.
Po prijezdu do Joupova skromneho pribytku citajiciho 2 patra, bazen, plazmovou Tv s PS3 zahradu s thajskymi otroky a dalsim nezajimavim vybavenim jsme absolvovali poznavani rodiny: Mama stroha sympatacka, Tata drsny holandan, a Joup no co bych vam rikal dale.
Po ubytovani jsme se jeste stihli umyt v jejich bazene a huraa do mesta.
Behem 5ti minut se objevil ridic a huraa do mesta. Jako prvni jsme zkontrolovali mistni stanky, pohadali se s prodavaci ohledne cen a finalne jsme je stihli ozebracit o posledni vindru.
Hlavni hreb vecera se nazyval Walking street. Ve dne je to celkem bohem zapomena ulice ale vecer, vecer vse zacne: Svetla rozsvitit, vitejte na Walking street. Tolik baru, hospod, restauraci, obchodu a samozrejme i jinych podniku jsem jakteziv nevidel. Jako prvni jsme nastivili Irish pub kde jsme si dali mistni specialitu Singha beer oni tomu rikaji beer ja tomu rikam na Plzen to nema. No abych neodbocoval pote jsme v domeni diskoteky navstivily jeden podnik – od diskoteky to nemelo daleko, nybrz misto tancicich turistu zde byla pouze jedna tanecnice a to jeste dosti spore oblecena a jelikoz jsem jiz mel od Milana jistou prupravu z Bangkoku, tak jsem poslal mistni tanecnici,
aby delala spolecnost vyplasenemu Holandanovi a veselemu spoluzakovi-- Artovi. Ja jsem jako vzdy se pridal k tanecnicim a ukazal jim trochu zaklady spolecenskeho evropskeho tance. Nebojte, mazurku a polku sem radsi vynechal. Nicmene po pulhodinovem skotaceni a vyplasenych pohledu mych pratel jsme se rozhodli zmenit kompletne salek kavy a vydali jsme se do podniku zvaneho Candyshop.
Inu v zivote sem nevidel tak barevnou zivou hudbu z 50% zde prevazovala cerna diky afroamerickym pratelum a z dalsich 50% barva zlata ktera nas pri kazdem kroku velmi ozarovala inu zlate retezy sou zlate retezy. Aby toho nebylo malo, tak jsme v tomto Hip Hopovem doupeti objevili celou radu pratel a spolku rady pratel skoly cesky SRPŠ.
Po tomto nocnim skotaceni jsme dorazili do Joupova domu a jelikoz Joup je zdatny holandsky technik, tak se mu podarilo ihned po vstupu spustit alarm. Nastesti Joupovi rodice jsou velmi tolerantni a jak jsem se i pozdeji dozvedel maji chatu nekde u Lipna takze pratele – pristi prazdniny jsou hotova vec.
V sobotu jsme hromadne vyrazili na vylet pryc z intra na nadherny ostrov pobliz Pattaji.
Brzy rano cca kolem 11 hodiny jsme vsichni dorazili do pristavu. Zde nas jiz cekala rozhrkana barka, ktera nas mela dopravit na ostrov. Musim uznat, ze me tato lod velice nepresvedcila, ze je bezpecna, protize uz pri nastupu studentu se tato lod naklanela na stranu coz mi neprislo jako spatne rozpocitana vaha na lodi, dalsi duvod, ktery me vedl k pochybnostem byli zachrane vesty, ktere si vsichni pasazeri museli obleknout, teda az na jednu tlustou ucitelku, ktera se do te vesty nemohla vubec vejit ale v podstate uz ta ucitelka byla zachrana vesta sama o sobe, ale nic proti ni ja sam nejsem nejaky rambo, ale myslim si, ze bych s prehledem vyhral soutez mistr brcko 2008.
Posledni ujisteni o tom, ze lod je vice nez nebezpecna byl uz jen fakt, ze lod nemela kapitana, zachrane cluny a chvilemi sem mel pocit, zdalipak to nebyla predtim ponorka, protoze ty velke trubky na pridi mi vubec, ale vubec nepripadali jako kominy, ani jako vyfuky, nybrz jako dve torpedove komory ale budiz.
Po prijezdu na ostrov jsme nasedli do mistnich auticek a frrr na druhou stranu ostrova. Musim uznat, ze misto urceni bylo pohadkove nadherne – plaz, pisek jak mouka a restaurace s morskymy potvorami na prani. Po hodine cachtani se ve vode a topeni deti ve vlnach jsem se roazhodl, ze se pujdu podivat do te restaurace. Ihned me potesilo, ze zde maji ryby krevety a ryzi, tudiz jako skromny turista jsem si obednal vse. To vse za v prepoctu 40 korun.
Po par minutach mi vsechny tyto dobroty prinesli na taliri primo na plaz na lehatko a ja jsem si vse vychutnaval pri pohledu na more, az do te chvile, kdy jsem zjistil, ze ta vesela ryba co sem tak s radosti tri minuty chroupal, vlastne az tak vesela neni, protoze nebyla vykuchana. Nic neni horsi nez jist ryby vnitrnosti. ale diky me brisknosti jsem vse zachranil a streva, hlavu, jatra, zluc a kdejake to dalsi ribi svinstvo jsem hodil mori. Nastesti se na krevete neda nic zkazit ale co nasledovalo po mem krevetim obedu mi neuverite – Armenci se opet zranili cca po 15 minutach plavby na vypujcene lodi za 300bathu se jeden armenec vratil s totalne zkrvavenou nohou, ze ho kousl zralok , ale nakonec z neho vypadlo, ze se odrel jenom o kamen, ale od kdy kameny hryzou a krouzi kolem vas, tak to jsem nepochopil. Od osetreni tohoto mladeho chlapce se objevil prozmenu dalsi Armenec se zkrvavenou hlavou, ze pry skakal s chlapci do vody a pritom se prastil o neci velkou hlavu – vysledek sest stehu a o jedno kolecko vic. Potom vsem jsme se bohuzel uz opravdu ale opravdu museli vratit zpet na intro. Jaka to skoda, cili opet nasledovala cesta pres ostrov v autickach , plavba tou samou lodi, ktera pri kazdem narazu do vln nabrala vodu a lehce se zakymacela a nasledne cesta nasim autobusem zpet. zaverem musim uznat, ze priste kdyz pujdu na ryby, vezmu se sebou par armencu a mozna chytim nejakeho toho zraloka, barakudu, ci kosatku. Myslim, ze to bude zabava.
Minuly vikend jsem toho mnoho prozil, ale myslim si, ze nejvice za zminku stoji patecni aktivita, sobotni vylet a internatni zalezitosti citajici falsovani a podvody.
Tak tedy abych zacal:
V patek jsme si na chvili odpocinuli od skoly diky vybavovani viz v nedaleke Pattaji. V 9:00 jsem vyrazil na cestu spolu s nekolika chlapci a bandou armenskych chlapcu do visa office. Na miste jsme byli celkem rychle, tak jsme si sedli do cekarny a vyckavali jsme dkoud na nas neprijde rada, po par minutach sadlodlouheho cekani v zaparene cekarne a mackani se s mistnimi turisty na jedne sedacce jsem si rekl, ze bude nejlepsi nakrmit toho maleho muzika co sidli v mem brise a je neustale hladovy. Tak jsem tedy vyrazil a dalsich 6 armencu spolu semnou.
Jakozto zkuseny gourmet jsem vybral tradicni thajskou restauraci, kde se servirovala pizza a jine pokrmy tipicke pro tuto zemi po par minutach nas prisla obsouzit velice vysoka divka- samozrejme thajka, ktera zacala do kuchyne pokrikovat tipicky thajskym prizvukem a mluvou: '' Aidiamo mama mia, aidiamo maonna mia '” mato jsem se uajl slova a zapocal mezinadrodni konverzaci: Ciao principessa, que bellici restorante, a ona mi odpovedela velice pekne italsky, uz si nevzpominam co, ale nejspis to vyjadrovalo : panove budou platit? Tak jsem odvetil s italskym prizvukem WHERE ARE U COMEFROM a ona mi odpovedela, ze je necekane z Italie z Milana nato nasi bujnou rozpravu prerusila nastvana ucitelka, ktera nas zacala popichovat, abychom si pospisili, ze na nas prichazi rada, tudiz jsme se hromadne vydali zaplatit nasi thajskou pizzu.
Nacez me mi armensti kolgove prekvapili se slovy Uz jsme to zaplatili. tudiz jsem uz uz vytahoval penezenku, ale armenec me ihned zastavil v mem konani slovy: Pokud me nechces nastvat, tak tu penezenku ani nevytahuj. Tudiz jsem si to rozmyslel podekoval a odkracel se zbytkem do cekarny, popravde receno byl to spise kurnik, kde hlava sedela na hlave a nejvtipnejsi bylo, ze asi dvakrat v cele budove vypadl proud az na jednu televizi, ktera permamentne hrala thajske telenovely, teda vubec jsem nepochopil, jak ta masina funguje, ale svuj ucel splnila na 100% ostatni lidi stvala slusne receno nadale a nad to vsechno ta mrcha nesla ani prepnout,
nastesti me z tohoto interaktivniho zajeti vysvobodilo naskoceni proudu a nasledny pohovor s panem konzulem. Nakonec jsme vsichni byli odbaveni a huraaa s nasemi pizzami do skoly. Inu skoda, ze to nebylo na cely den ale co nadelame. Do skoly jsme dorazili kolem 12:00, tudiz jsme uspesne zameskali nekoluik hodin a pote huraa na patecni shromazdeni do divadla kde jsme stravili hodinu a pul sledovanim ocenovani zaku a predavani jim odznaku po teto ceremonii jsme shledli prezentaci o Barme (Maynamar) a pak huraa na intro uzivani si vykendu.
Nas vikend zacal veceri, kde jsme tradicne meli krevey, morsky potvory a kdejake dalsi laskominy, co se rozplivaji nejen na jazyku, ale uz i na taliri. Po vydatne veceri se jelo na nakupy do Tesca musim uznat, ze me to nijak nenadchlo, protoze zde neni nic zajimaveho na nakupovani – myslim tim cenove ale budiz. Lepsi nez dratem do oka. Po nakupech jsem se vydal s jednou kamaradkou na exkurzi mistnich restauraci- me oci neuprosne zakotvili na jedne male nenapadne korejske restauraci inu rekl jsem si proc to nezkusit vesel jsem s Deborou dovnitr
– tak se totiz ta malajska kamaradka jmenuje – a zacal si objednavat – skoda ze nema rada morske potvory, protoze tu meli obri hrnec vseho mozneho i nemozneho. Tak co vam budu povidat no bricho sme si nacpali az az a aby toho nebylo malo, tak jsem jeste objednal cerstve maso, coz znamenalo, ze vam prinesli hrnec a opravdu cerstve maso-- zase pr pr abyste si nemysleli, ze to maso bylo tak cerstve, ze se jeste hybe na talri. NE bylo to ragulerni syrove maso podle norem evropske unie na thajsko- korejsky zpusob.
Proste a jednoduse sme to vsechno maso nafrnkali do rendliku s varici vodou, ktery uz byl na stole a hostina zacala.Myslim ze jak se rika v nejlepsim skoncit, tak vas nebudu jiz dele trapit a prejdu k nudne pasazi a to jsou americke koblihy Dunken Donuts a ...... --
Myslim, ze to bohate staci, tak uz skoncim a povim vam pouze to, ze jsem objevil dalsi, odlehlejsi casti nakupniho strediska, ktere budou zajimavejsi, ale o tom nekdy priste jeste to musim prozkoumat. Pote nasledovala cesta domu a pak vybalovani novotin a pak spaaat.
Pred dvema tydny jsem byl v Bangkoku jak jsem jiz predem zminoval, tak tato udalost se udala pri prilezitosti pracovni cesty naseho znameho do tohoto obrovskeho mesta. Jeste jednou se omlouvam vsem, kteri dva tydny cekali na tuto novotu, ale internet je zde tak kolisavy, jako proud a jine veci zrizovane Thajskou vladou jarku je to takova vesela zeme. Ale abych opet neodbocoval tentyz den po prijezdu z ostrova Koh Chang jsem mel par minut abych se sbalil nasedl k ridicovi a huraaa do mesta. Sbalen jsem byl za par sekund, myslim, ze sem zlomil svuj osobni rekord ten posledni byl z preddvou let, na plavarne v satnach, kde jsem se oblekal necelou pul hodinu za neustaleho pozbuzovani ci pokrikovani me mamy. No tak sem tedy s batohem cekal a cekal a ridic nikde. Zacal jsem tedy Milana bombardovat sms a telefonaty, zadalipak se neco nestalo a plan meho uteku z vezeni nebo intra –( jak chcete )se nazdaril. Nastesti s vse behem chvile vyresilo a zjistil jsem, ze cas meho odjezdu je o jednu hodinu pozdeji. Pan ridic prijel po chvili prijel a muj strach razem ze me spadl jako ten 20cm dlouhy brouk, co mi v dzungli spadl na hlavu. Pan ridic se mi predstavil, Prasit tusim bylo jeho jmeno nebo Sprasit uz si nevzpominam ale hlavni bylo, ze me vypsal ven z intra a huraaaa do mesta. Behem dvou hodin cesty jsme meli vaznou rozpravu na tema politika = svinstvo nevim co ho to popadlo ale asi nema rad mistni politiky musim uznat ze jmeno jednoho z tech politiku – Toxin jiz mluvi za vse.
Po prijezdu do Bangkoku jsem zustal v soku vzivote sem nemel komplex ze vzrusti jinych, ale to co na me shlizelo z nebes me dostalo. Tento pocit me pronasledoval vsude, na ulici, v obchode , na zachode.... No proste a jednoduse mrakodrapy tycici se do nebes vam seberou dech at jste turista, turista s astmatem, nebo turista na dychacich pristrojich. Neco tak velkeho a monumentalniho se vam z pameti nevymaze. Po nekolika minutach stravenych s Prasitem na hotelove recepci jsem se dockal – muj spasitel Milan se objevil, po kratkem oddechu v jeho pokoji s vyhledem na ty dech berouci obry jsme vyrazili do mesta. Je neuveritelne kolik obchodu, obchodiku a jinych forem shoppingu najdete na ulici. Od poulicnich prodavacu hodinek po poulicni obchodniky s jidlem a pofidernimy tvory tancicich v hrncich. Po pruchodu pres tyto obchudky jsme se vydali na takvany sky train ja tomu rikam jednoduse nadzemni draha nebo nadzemni metro nebo housenka- hlavni je ze spojuje vsechny nezbytne Bangkokske zajimava mista a ve dne to mate jako vyhlidkovou jizdu po meste. Po prijezdu na misto urceni jsme se vydali opet pres kvanta obchodniku do supermarketu. Rikate si proc zrovna do supermarketu, kdyz je vsude kolem levnejsich obchudku ale trik byl v tom, ze v tomhle supermarketu byla restaurace kde vam uvari na co si spomenete-- teda az na knedlo vepro zelo nebo svickovou – to by kuchar asi musel spachat harakiri nez aby uvaril neco pro neho podradne jako ceskou blivnu s okurkou nebo hnus na kminu. Co mi prislo jeste neuveritelnejsi, ze nekteri lide si napriklad ze supermarketu prinesli jidlo a ti dobri lide ho ihned zpracovali. No proste co vam budu povidat jidla habadej a dva turisti v cele stolu, kteri maji bezende bricha musim uznat, ze v tu chvili, kdy sem si cpal obri krevet do pusy a dusil se silene palivou omackou me otazka svetoveho hladomoru vubec ale vubec netrapila. Po vydatne veceri o nekolika chdech jsme se vydali do hloubi nocniho zivota a nastivili jsme nocni trh kde vam prodavac proda i vlastni ponozku rikajic vam ze je nova a znackova, dalsi zajimava vec je, ze jak nekdo z mistnich ci mistnich devcat zacmucha turistovu penezenku plnou penez je s vami amen a musite si alespon na chvilicku sednout v jednom z mistnich baru a koupit si alespon neco k piti, aby jste neurazili. Trochu mi to pripominalo hejno much, ktere si sedne na kus zkazeneho masa, kdyz je pobliz. Ale v tu chvili me nic takoveho nenapadlo a tise sem se s Milanem vytratil. zastavili jsme se jeste v par obchodech na cumendu a smlouvani a pak taxikem pripominajicim rallye auto zpatky na hotel.
Hned nasledujiciho dne sme zmeskali snidani, tudiz jsme se posilinili v lobby baru, kde sem si nabral jidla jak chlapec ze Somalska a odebral se do kouta, kde jsem vse zkonzumoval. Milan musel do prace, tudiz jsem dostal par tipu a huraa do divociny.Ihend jsem nasedl na housenku nebo nadzemku jak opet chcete a vydal se osudu vstric- (normalne ty thajci maji uprostred mesta golfove hriste to sem teda koukal) vystoupil jsem na na zastavce Siam. a vysel ven predemnou se rozhostilo jedno z nejvecich nakupnich stredisek Paragon je snad nemozne vam neco tak monstrozniho popsat protoze to by bylo na par hodin. Po rychlem hodinu a pul prebehnuti timto obchodem jsem se vydal do nakupniho strediska s elektronikou, kde jsem chtel koupit fotak.Nez jsem se dostal do tohoto elektro sveta zvanem Pantip jsem musel projit plno nastrahami citajicimi prodavace ruznych ptakovin, prodavace ptaku a prodavace bez ptakovin a ptaku ale zato s velkym ... stankem s kobylkami a fritovanym masem nejspise vabec nebo tak neco ale myslim, ze vrabec nema tikadla a chobot. Na sve ceste do Panipu jsem nekolika prodavacum podlehl a koupil jsem par znackovych krokodylu a nejakych cernych hacku. Po prichodu pred obchodni centrum PANTIP jsem se parkrat zhluboka nadechl a vstoupil jsem dovnitr. Ihned me obkolpil dav neuprosnych obchodniku. Par ladnymi gesty a zasmusilim jsem se vymanil z oblezeni mych sikmookych pratel. Podarilo se mi castecne zampovat tento obchodak a musim rici, ze mam zaznamenanou asi jednu tisicinu z tohoto obchodu na mem harddisku v mem mozku a jeste stale se mi zavaruje processor, kdyz pomyslim na tu vsechnu elektroniku v tomto obchode. Celkem jsem prosel 6 pater, z toho kazde patro je necim specificke. -- myslim ze to bylo treti patro, kde mi nabozeli tu kachnu co vypadala jako chciply pes – tak tam radsi nechodte, ale jinak vsude, pokud zde chvilicku seckate, tak vami vytouzenou techniskou vec najdete – napriklad jako ja 3 hodiny hledani, stresu a postupne histerie bude stacit. Pokud jste milovnici falsifikatu take neni problem ukazte si na jakykoli program a pan ho vam na pockani vypali, pokud si koupite tech programu 5, 6 mate zdarma – jako happymeal. Myslim, ze Bill Gates by zaplakal, kdyby videl co zde ti zrucni muzici metr dvacet vysoci dokazou.
A pak ze ceske zlate rucicky Thajci maji ty ruce primo z platiny – koukal jsem na kurz platina je tedka drazzsi nez zlato, takze platinove Thajske rucicky.Po takto stravenem dni jsem se jeste vydal na lov do ulic kde bylo textili jak nasazeno a pote se rozprselo huraaa monzun.Nakonec jsem se po desti vycerpan vydal zpet do hotelu, tudiz jsem si vybral 1. tuktkare, co se nachomytl a vydal se na cestu domu. Behem jizdy jsme se neustale handrkovali o cene on rika 100 bathu ja mu jako velky grand nabidl 20 on porad to svoje az pak ustoupil a zacal blekotat zase neco jineho az po 5ti minutach spanile jizdy Bangkokem jsme si uvedomil, ze ten muz me veze do nejakeho obchodu, kde potrebuje abych se tam na chvili podival a pak ze ten ridic dostane proplacenej benzin a me pak vezme do hotelu.
Zastavili jsme pred obrovskym obchodem s obleky muz si me zmeril pohledem pote i krejcovskym metrem a ja mu odmerene rekl, ze nepotrebuji oblek, protoze ma firma Spaghetti Olivieri mi jiz koupila oblek od Perryho Ellise , ale abych toho araba nezkalamal, zeptal jsem se na krokodyli boty co mel vystaveny ve vyloze.
No skousel jsem je dobrych 15 stejne tak jako popelciny sestry jsem i ja ty stupidnu boty nenandal.
Pravda je, ze na mou nohu 47 se tezko hleda bota a oto hur, kdyz vas krokodili pritel vam rve toho unaveneho tvora na nohu. Nakonec jsem dosahl sveho, natahl jsem cas a uz uz jsem se mel na odchodu, kdyz v tu ranu muj arabsky pritel prisel s navrhem, ze mi ty boty usiji nato ja jsem se uz pakoval z obchodu nasedl do tuk-tuku a jel jsem zpet na hotel. Milan se vratil kolem sedme, tak jsme si dali v blizke zaplivane restauraci nebo skarpe mezi dvema domy veceri – Milan si dal jeho oblibenou polevku –na jmeno si uz nevzpomenu, protoze byla tak paliva, ze mi na par minut vypalila pamet, jazyk a jine vnitrni partie, tudiz si radsi ani nechci pripominat tu demonickou polevku, co tekla mym milovanym krkem. Kvuli rychlemu se stmivani a pozdnich hodin, jsem musel vypustit plan B jizda MHD zpet do skoly. Tudiz jsem ababele zavolal Prasita a Srdceryvne
jsem se rozloucil s Milanem. Inu byl to pekny víkend. A rad na nej vzpominam, hlavne diky Milanovym kulturnim mistum kam provadi zname kteri jsou poprve v teto betonove dzungli. :-)
Do skoly jsem dorazil nekdy po 12 hodine v noci a sup na kute – musim uznat, ze to byl fakt super víkend.
Pristi prihoda nas zavede do visa office a pak nasledujici den vylet na ostrov...
to be continued......
Minuly tyden jsem toho absolvoval az az.
Nejspise asi zacnu nasim vyletem na ostrov Ko chang cili sloni ostrov.
Nas vylet dostal velice priznacne jmeno: vylet preziti ale nu coz, jak se rika co te nezabije to te posili a co te neposili to te maximalne hrizne a zustanes na dosmrti kripl.
Tak tedy, abych zacal:
Brzy rano cca v 9:00 vyrazil nas konvoj na ostrov. Cesta to byla umorna a velice psychicky namahava. Ptate se proc? – inu je zde jedna divka, z Indie, ktera ani navterinu neupadne do krajiny spanku na misto toho porad mluvi a mluvi a mluvi, a pokud si s ni prestanete povidat polozi vam zapeklitou otazku: ,,Proc se mnou nemluvs?”. INu hledal jsem tisice odpovedi, na tuto otazku, ale uznal jsem, ze nejvyracnejsi z nich je jeste veci mlceni. Bohuzel jako novacek nekdy radsi mlcim vice nez je treba, tudiz se mi teto otazky dostane jeste nekolikrat a ja pouze odvetim jeste delsim mlcenim. Obcas si pripadam jak Mlcoch. Ale dosti povidani o me rybozni povaze. Po 6 hodinach umorne cesty jsme se dostali k pristavu ostrovu ko chang. Trajektem jsme prekrocili prah pevniny a huraaa na ostrov. Ihned po vystupu z rozvrzaneho trajektu, ktery mel na boku diru jak Konepruskou jeskyni se mi dostalo pocty shlednout uvitaci nadpis Welcom to Ko Chang a podtim drobnym pismem bylo napsano welcom to Hell cili vitejte v pekle.
Auta se dala do pohybu, ale nanestesti beze me tudiz jsem rychle skocil do prvniho auta ktere bylo po ruce a vyrazil jsem dale po cca 20 minutach jsme se vypotaceli z bujne vegetace a zastavili jsme u dalsi mensiho pristavu a huraaaaa na dalsi lod, ktera patri nasi skole. po chvilce plavby a par narazech do morskych utesu jsme dorazili na misto z dalky se nam dostavila nadherna scenerie na mistni IDEALS center, citajici nekolik bungalovu, bazen a malou plaz pro beach volleyball. To cele obklopene bujnou vegetaci bez pristupove cesty a jakkekoli civilizace.
Po nutnem seznameni s mistnimy pravidly jsme se rozesli do mistnich bungalovu my, jakozto nejmladsi a nejmene ostrileni chlapci jsme dostali spolecny dum citajici pres 20 paland nekdo tomu rika prespavaci dum, jini hangar no ja tomu celemu dal velice priznacne jmeno: Koncentracni kemp. Po ubytovani se a nekolika spolecnych hrach na plazi a cachtani se ve vode a veceri jsme ulehli na sve loze a sli na kute.
Rano nasledujiciho dne bylo velice vesele, nebot jeden z kluku zjistil, ze ma noveho obyvatele sve palandy: malou mys. Ihned po tomto zjisteni se spustil hon na mys nekteri jemnejsi chlapci, napr. Ja jsme na mysku sli s rucnikem nebo botou. Ti mene citlivejsi slip o mysce rovnou s pohorkou ci ocelovou tyci ze zavesu. Inu hon se skoncil 1:0 pro mys, ponevadz pred tim nez se stacila chytre schovat, se stacila vykadit onomu chlapci do postele.
Po teto akci jsme se vydali na snidani. Pri pohledu na ranni nebe jsem ihned stratil optimismus o pocasi. To co se k nam pomalu sinulo nebylo obri hejno vran ani mracna smogu – byl to mrak plny deste a pokud rikam deste nemyslim tim Prazskou prehanku, na kterou vyzrajete cinskym destnikem nebo stupidni plastenkou , no proste veskery odpor proti mokrosti byl marny. Ihned po snidani toto rani nadeleni dorazilo k nam a my jakozto spravni skauti jsme vyrazili do Jungle. Zpocatku jsem mel nutkani zachovat si suchost v mych botach, tudiz jsem skakal jak zabak pres potucky, potoky,bystriny,reky ricky, az dote doby, nez jsem do jednoho z potoku skocil po pas hluboko. Jiz nebylo cesty zpet. Nastesti jsem se s jednim holandanem dohodl, ze si dame veci do jedne spolecne tasky a budeme se stridat, tudiz jsem veskerou bagaz tahal ja—jak chytre. Po nekolika seti metrech brozeni se v potocich, prodirani se houstinami, voleni zkratek kolem potoku koncicich pavucinou jak cukrova vata v tvari, celeni desti, skamaradovani se s mistnimy obvateli zejmena zviraty a 30 cm zabami jsme nakonec dorazili na plaz jeste pred timto heroickym vykonem na me spadl kus stromu s kokosovym orechem ale nevadi opet jsem se drzel prislovy: co te nezabije, to te aspon zmrzaci. Na konec jsme dorazili na plaz, kde nebylo ani zivacka, zadna lod, ktera by nas odvezla domu, zadne jidlo privezene lodi, zadne stany no prosre nic. Tudiz posilneni ryzovou svacinou jsme se vydli na pruzkum, nekteri se sli vykoupat do more, ktere bylo dokonce teplejsi nez nase promocene saty. My jakozto dobrodruhove jsme se vydali na lov kokosu. No Akce to byla pozoruhodna zhruba 10 minut jsme se snazili 12metrovou bambusovou tyci shodit mistni obyvatele kokosove plamy dolu – nicmene bez vysedku. Po chvili bujareho skotaceni na plazi nas sef vypravy vyvedl z idily idealniho dne na plazi, a ocekavaneho spani pod stanem. Bylo nam sdeleno, ze se budeme muset vratit zpet domu do tabora, protoze kvuli vyskoym vlnam lod nemohla dorazit na plaz. Tudiz jsme si vsichni s velikym nadsenim sbalili nasich pet svestek a nejake to mokre obleceni a vydali jsme se na cestu zpet. Inu opet jsme potkavali pratele ze zvireci rise: termity – V zivote sem nevidel neco tak velkeho jako termitiste pul metru do vysky a clovek si mysli, ze to je sloupek --- tak sem tuto stavbu ihned vyzkousel jak po zatezove strance, tak po strance sebeobranne, protoze ty male mrsky si nenechaji nic libit – kam se hrabou cesti mravenci.
Po prekroceni nekolikaseti lian a dalsich nekolika jim podobnych rostlin jsme se konecne vypotacely z te osemetne dzungle a za doprovodu mohutneho deste jsme se dostali domu do IDEALS centra.
Zde nam sdelili, ze cesta tam trvala 2h a pul a cesta zpet pouhou 1h a pul. – ze by vidina domova nas popohnala vpred?
Nastesti radost z konce tohoto umorneho dne byla pozastavena nasim milim sefem oddilu, ktery nam sdelil, ze nikdo nesmi domum protoze normalne o tomto case bychom se nachazeli na plazi, staveli dum a pote varili jidlo. Takze si zkuste domyslet, co jsme delali zbyle 2 hodiny pred apartmanem. --- Staveli stupidni budovy – normalne bych byl stasten, ze neco takoveho mohu delat, ale ne za kybicovani starsich zaku, kteri byli po veceri a kteri nemuseli do dzungle, protoze se jednoduse musi pripravovat na testy. Nakonec jsem tedy me skupine pomohl navrhnout a postavit budovu – impozantni dilo. Pote jsme rozbalili horak a zacali varit nudle v podstate vse co jsme meli k dispozici jsme do teto polevky hodili. Druha skupina az takove stesti nemela. Diky zrucnosti anglickych a thajskych kolegu se jim misto zapaleni horaku podarilo tento horak nejenze podpalit ale take si ogrilovaly vlstni pribytek a nasledne I vse kolem.
Diky hbitosti nekterych se jista zkaza odvratila.
Jako spravny team building jsme uplatnili taktiku vysmej se svemu oponentovi, nicmene to nebylo az tak moudre, protoze nam tento vesely opponent plny radosti z toho, ze mu shorel stan hodil do polevky mrtvou zelvu.
Bohuzel jsme byli tak vyhladoveli , ze jsme odmitli vylit obsah naseho rendliku a tudiz jsme si tedy dali zelvi vyvar.
Po techto utrapach nasledoval navrat na ubytovnu, kde jsme zbytek energie vyuzili k utuzeni kolektivu, tudiz jsme svuj zbytek energie vyuzili na hrani tzv kloubovky. Pravidla teto hry jsou takova, ze se snazite uhodit protihrace pesti do jeho ruky. Je to celkem vesele, pokud jste na tahu , avsak veskera sranda skonci, kdyz vam protihrac briskne rukou uhne a vy minete. V tu ranu je po srande a zacina holy boj o existenci vasi milovane ruky. Bilance cele hry byli dve ruce cervene jako rajcata. Chvili mi pripadalo, ze mam na ruce jahodovy zahon, ale vse spravila thajska mast a huraaa o dalsiho hrani. Ve zbylich chvilich jsme si jeste stihli zahrat vysoce inteligentne narocnou hru zvanou piskvorky a pote, co jsem uspesne vetsinu lidi porazil a obral o susenky jsem se odebral na sve loze a zde jsem setrval az do rana.
Rano nasledovala briskni snidane a huraaa domu. Nastoupili jsme do nasi rozvrzane skolni barky a ejhle lod vyplula . Po deseti minutach jsem si uvedomil, ze jsme se jeste ani nehly, pouze jsme driftovali na vlnach. Situace byla takova, ze se nam podarilo zavarit motory a tudiz jsme museli absolvovat piratsky prestup na jinou lod pripominajici potapejiciho se vorvane. Po nasem prestupu na lod jsme konecne dosahli brehu a vydali se autem na trajekt. K nasemu stesti se nam podarilo nas vesely trajekt s dirou na boku zmeskat, tudiz jsme se vsichni vydali vyrabovat mistni trhovce s ovocem, zeleninou a jinymi thajskymi specialitami, ktere nebudu radsi jmenovat, nebot jsou tak stiplave, odporne, ci maji silene slozity nazev, ze to nestoji ani za rec. Po prijezdu trajektu jsme se konecne nalodili a po zbytek cesty po vode a nasledne I po brehu se nic vyjmecneho nestalo. Na internat jsme dorazili cely a vubec jsem necekal, ze budu tak stastny opet ve svem brlohu na intru, no proste domov je domov.
Pokud jste docetli az sem, teste se na vylet do Bangkoku, ktery nasledoval ten samy den po prijezdu na intro z ostrova Ko chang.
