Rekapitulace za tyden cast 2. Patek stary dodatek

Patek: Tento den byl dnem  D. Vedeni se rozhodlo, ze udelame dobry skutek a podporime jednoho muze v behu napric Thajskem za  lepsim vzdelanim pro mistni deti. Hned rano po snidani jsme meli hromadne shromazdeni pred skolou, kde nam byli vsechny zalezitosti do pismene jasne vysvetleny. Pote nasledoval proslov naseho reditele a pote proslov jeho pritele – bezce  ktery tento beh poradal. Jarku prvni dojem z tohoto chlapika byl velice pozoruhodny, pripadal mi jak carodej ze zeme Oz po hodne spatne plasticke operaci. Nu ale coz kdyz si chce zabehat, tak at si zabeha. Tak jsme tedy vyrazili cca na 600 lidi a ucitelu n 20 Km pochod. Vsichni nadavali, jiz po 20 metrech, jak je to na prad atd., ale me ta cesta napric prirodou, lesem, koprivami, rozkopanou dalnici, a pruchod smradlavou vesnici vubec nevadil. Lepsi nez sedet doma a louskat buraky. Po cca 5 Km sme meli zastavku na doplneni vody. Diky bohu za to. Vcelku to byla pekna prochazka krajinou. Nas cil bylo golfove hriste. Musim uznat, ze s mou zkryplenou nohou jsem si cely vylet dosyta kazdym krokem plne vychutnaval ale nedal jsem se a statecne jsem pajdal dal zhruba 5 KM pred cilem jsme se vsichni dostaly z bujne vegetace ven k silnici a napisu Siam GOLF course samozrejme mimo tuto znacku nas jeste uvitalo stare letadlo zaborene v poli. Samozrejme oznackovana logem thajske letecke narodni spolecnosti. Musim uznat, ze letadla thajske vlady si diky sikovnosti ryzovych inzenyru muzete kolikrat nahlednout dovnitr aniz byste museli nastupovat. Soudim, ze Thajci vyvyjeji nove turisticke letedlo Boing 747 CABRIO. Dale jsme jeste mohli zahlednout mistni vlakovou soupravu  z 19 stoleti samozrejme nefunkcni. Pote nas opet cekala pauza kde jsme dostali svacinu a ti bystrejsi a hbitejsi vyrobky znacky Mc Ronald’s napriklad Cheesburger bez syru nebo Fritky bez hranolek. Po vydatne strave, ktera citala dvojitou davku bananu, protoze se na me jednoduse nedostalo jsme se vydali dale.  Poslednich 5 kilometru jsme mohli jiz videt, golfove  hriste zdalky ale k memu stesti se toto hriste stale nepriblizovalo. Nastesti  po nekolika minutach jsme dorazili na misto urceni, kde me uspokojil pohled na neuveritelne hriste a mistini hrace, kteri meli na kazde jamce obcerstveni a k tomu jeste osobni Thajku-nosicku holi ktera vypadala ve svem stejnokroji jak muchomurka zlute odrudy. Cely den byl zakoncen hromadnou fotkou a pote?A pote nasledovala cestoa domu na intro.                                                                                                

Rekapitulace za týden - část 1.

Je neděle 7. záři thajského času.

Pokusím se vám vylíčit události za uplynulé dny, a že jich je hodně, tak tedy do toho.

ČTVRTEK: Po několika dnech jsem se odvážil přiznat, že to, co mě již 3. den bolí, není hlava ani kůže, ale pouze má svalnatá noha. Ptáte se, co tomu předcházelo?

Fotbal, nic jiného, byl jsem postaven do brány a chytal jsem míče jak Petr Čech v nejlepsich letech, až do té doby, než se mi podařilo místo vykopnutí míče nakopnutí mého korejského spoluhráče a následný samo góóól.

Nu ale což, díky tomuto zranění jsem se dostal na několikahodinový gvc výlet, místo školy do nemocnice. Hned po nástupu do školního transportu ze mě spadl všechen strach a obavy z nemocnice, protože zde seděly tři kamarádky, které si naplánovaly, stejně tak jako já, výlet do centra. Po příjezdu k nemocnici nás vyklopili ven a nechali nás napospas se školní sestřičkou, která vypadá jak ježibaba z perníkové chaloupky, bohužel bradavici na nose nemá.

Tato veselá osoba, až z ní mráz šel kolem, zavelela a my vstoupili dovnitř.

Jářku, v životě jsem neviděl sebeluxusnější nemocnici, ve vstupním vestibulu je recepce, kde se nahlásíte a povíte, co máte za problém. Pak vás pošlou se sličnou Thajkou si sednout a vyplnit formuláře, poté vás odvede na vámi potřebné oddělení, kde si sednete a čekáte, než vám přiřadí doktora. Mezi tím si krátíte čas díváním se na plazmovou televizi, luštením klikyháků mistních novin nebo prostě zíráním doblba na svět kolem vás. Poté vás z těchto aktivit vytrhne sestřička a vede vás do další podčekárny k doktorovi. Cestou, sem svou kriplnohou stačil zavadit vozíčkářovi do kola, ale to už je zase jiné povídání. Dále mě slečna, o které jsem si nebyl jist, zda je to chlap, či ne, poděkovala a já vstoupil k místnímu nažloutlému doktorovi, který si četl noviny. Bryskně mě prohlédl, začal mi prsty dloubat do mé nohy a až došel tam kde mě to bolí nejvíc, zavelel NA RENTGEN a celá procedura se opakovala znovu. Thajka, čekárna, podčekárna, otázka zdalipak nechci kriplkáru, já že ne, když mám ještě dvě nohy, tak po nich hodlám odejít i domů. Dále rentgen, zpátky k tomu nas…. tvanému doktorovi, kterému již mezitím poslali mé snímky s RTG do počítače, on si je prohlédl, napsal mi léky a hurá do lékárny --- lékárnu jsem hledal poměrně dlouho, než mi došlo, že to, co vypadalo jak letištní hala, je ve skutečnosti lékárna – jdete na Check in jak na letišti, pak vás pošlou k lekárníkovi a ten vás minutu straší s léky, jak je máte užívat. Závěrem si mě našla místní ježibaba a poslala mě k hale, abych se připravil k odjezdu. Mezitím jsem ještě stihl popadnout jabko, banán a vodu, které byly zdarma. Ježibaba udělala totéž, nicméně s tím rozdílem, že si celou kabelku narvala různým ovocem, které bylo zdarma a výsledek byl takový, že mi připadala jak chodící jabloň namixovaná s banánovníkem. Závěrem nás již čekala cesta s devčaty domů, tedy cesta do školy. Myslím, že v brzké době si asi vyvrknu zápěstí, protože takový výlet placený pojišťovnou se nedá jen tak zapomenout.

Oliver se vám opět hlásí z rýžoviště.

Tak se opět hlásím z místa dění. Škola již začala naplno a s ní i pozdní příchody. Bohužel pro každý pozdní přichod musí být kloudná a seriózní omluva, ne jak ta má: Omlouvám se, ale měl jsem rozpravu s thajskými děvčaty o globálních problémech týkajících se mě a jich. Když si to přeložíte do angličtiny, vznikne z toho ještě větší blábol, než to ve skutečnosti je. Vzhledem k tomu, že si naše třídní učitelka s ničím hlavu nedělá, tak i takováto omluva projde. Co se týče naší třídní, je to opravdu dáma, jak se patří -- typická Angličanka, připomínající velký brambor, ale co na tom sejde, když je to prima baba. Na Business máme chlapíka připomínajícího pracovníka pohřební služby - věčně v černém jako kos a pokud vám chce říct nějaký vtip, cítíte se, jako by vás smrtka poklepala na rameni a řekla vám, že příště jsi na řadě ty. Néé přeháním, tento chlapík je vcelku příjemný muž, až na to, že má někdy dosti strašidelný humor týkající se akcií a podobných záležitostí. Jinak dále na pořadníku máme slečnu Wu Wen – podotýkám, jedná se o učitelku mandarínštiny, ne o čínský rýžový salát. Je to super, když umíte tento prekérní jazyk, protože pak máte větší šanci v budoucím zaměstnání, totiž že vás stánkaři z holešovické tržnice přijmou mezi sebe; jinak lekce jedna: nesnažte se patlat češtinu do rýžových plantáží, lekce dva: co jste se doposud naučili v Evropě o jazycích typu francouzština a rostbeefovská angličtina, to vám příjde vcelku vniveč - zde se příroda řídila jinýmy zákony. Postupně přicházíme k paní matikářce, které nemám co vytknout – zatím vše chápu, tudíž nadávky jdou stranou. Co se týče chemie – máme neuvěřitelného profesora, 29 letého chlapíka, který je z Anglie, ale vyměnil by svou rostbeefovskou národnost za pytel thajských cvrčků. Při chemické rozpravě mi občas připomíná jednoho fanatika, co otrávil nějakým chemickým humusem potok Botič a tudíž způsobil ekokatastrofu v jeho vodním systému... Loni byl ve zprávách, neustále se uchechtával atd. no prostě sympaťák. Na anglickou literaturu máme dalšího sympaťáka, opět chlap, ne jak v Česku věčně žena. Opět původem z Anglie, věčně usměvavý a plný elánu. Je tu plno dobrých učitelů, ale pokud bych se měl rozepisovat více, nežli je třeba, nejspíš byste usnuli, tudíž se ještě závěrem vrhnu na popis místní stravy: jazyk jsem si již dočista vypálil, tudíž už nepoznám, zdalipak to, co jsem chroustal v polívce, bylo chilli nebo nějaká místní breberka. Jinak musím závěrem podotknout, že zítra vám podám informace z mé dnešní návštěvy thajské nemocnice a ještě další novotu: zítra jdeme 15 km na charitativní pochod! Tak se těšte zítra…. A příhoda se švábem jako bonbónek.

Tak se opeět hlásím z místa dění. Škola již začala na plno a s ni i pozdní přichody.Bohužel pro kazdy pozdni prichod musi byt kloudna a seriozni omluva -- ne jak ta ma: Omlouvam se, ale mel jsem rozpravu s Thajskymi devcaty o globalnich problemech tykajicich se me a jich. Kdyz si to prelozite do anglictiny, vznikne z toho jeste vetsi blabol nez to ve skutecnosti je, vzhledem k tomu, ze nase tridni ucitelka si s nicim hlavu nedela, tak i takovato omluva projde. Co se tyce nasi tridni je to opravdu dama jak se patri -- typicka Anglicanka, jak se patri pripominajici velky brambor, ale co na tom sejde, kdyz je to prima baba. Na Business mame chlapika pripominajiciho pracovnika pohrebni sluzby -- vecne v cernem jak kos a pokud vam chce rict nejaky vtip citite se jako by vas smrtka poklepala na rameni a rekla vam ze priste na rade si ty. Nee prehanim tento chlapik je vcelku prijemny muz---

Dneska jsme byli v těch zahradách, musim říct, že to bylo super, ale zlatýho budhu jsem tam nepotkal. Nicméně plno květin a jako první nás při vstupu do zahrad přivítaly kozy, koně a další evropská havět. Potom jsme měli akci, kde byli trénovaní sloni atd, no teda co tam předváděli to se jen tajil dech: hráli šipky, fotbal, tahaly lidi z publika svýma chobotama, rvali se o každý kus nebohého čiňana z publika atd. no prostě znáte to..........

No a pak to začlo, vyhlídková jízda po zahradách, pokoušení se utrhnoout nějakou tu orchidej. Poté za těch několik susnu se nám naskytla možnost půjčení si kola, tak sem toho ihned využil a sedl na kolo --- samořrejmě v prvni fazi bez placení, poté po ala americké honičce sem tedy zaplatil 70BATH, což je 35 CZE, no a pak už jsem jenom fotil, jel dál, fotil, jel dál, pak se ke mně přidal chlapec z Buthanu a tak sem zase fotil jezdil fotil, fotil, pak sem sjel z cesty a objevil se na hlavní silnici.... fajnéé, ale jinak jsem se zase poté napojil na správnou cestu, i když sem při tom musel použít stezku pro zaměstnace a 10krát se zeptat nějakých Thajců, kde jsou zahrady resp. jenom slovem GARDEN to nepomohlo, tak sem si pomohl sám. Ruce a nohy je více spisovnější a srozumitelnější jazyk než ta celá Angličtina, prej světový jazyk. Jinak po zahradách jsme se úspěšně vrátili na intro, kde nás čekalo Barbecue.

No jo to byla žranice rejže, rejže s hrachem, mrkev, rejže, kachna, kreveta na grilu, rejže, brambory, párky, kukuřice atd. no a zítra, zítra asi budeme o hladu. Jinak podotýkám, že toto byl zaznam ze skypu. O sobotnim dění.

Cizinecka legie zapousti koreny

Již nějaký ten pátek jsem se vám neozval, řikáte si jistě proč? Inu odpověď je jednoduchá a má více důvodů, tak tedy: 1] Thajec který šlape na kole a vyrábí nám elektřinu, nutnou pro chod internetu, pomalu doslužuje. Z důvodu četnosti notebooku na internetu, je každý druhý připojený nucen si jít zašlapat na kole, aby mu ten internet vůbec šel a za 2] plati důvod jedna. Ale dost vtipu, jinak mimo toho tu máme fotbal, hřište, bazén, posilovnu, basketabal, softball a miliony dalších aktivit, jako je dobrovolné kondiční cvičení, které z vás udělá po celem dni holou trosku, až po různé umělecké a muzikální aktivity. Inu začínám se pomalu aklimatizovat a nutno dodat, že žlutý fotbalista= sakra dobrý žlutý fotbalista. Co se týče kuchyňe, první den byl kritický. Po dalších dnech jsem si úspěšne vypálil celou ústní dutinu tak, že nerozeznám, jestli chroustám chrousta nebo rýži. Ostatně to je asi filozofie celé Thajské kuchyně. Jinak k hodinám: už jsme začali makat, Biologie, Chemie, Busiiness, English, P.E, ToK,Mandarinstina a další vedou k ustavičnému plnění hord domácích úkolů a úmorného domácího studia, kde vám nedovolí ani vystrčit nos z pokoje. Ale jak se říká, bez práce nejsou koláče-- Dnes jsme byli konečně odměněni a vyrazili jsme jako intro do nákupního centra. Shrnu to asi takhle: Velkí mraveniště s nízkými cenami a hordami dobrého jídla, přátelé ta lampička, co sem si ji od jednoho trhovce za 200 Bathu vydobyl, stála za to cca 4 eura. Jinak dnes už je velice pozdě, tudíž jem nucen ukončit psaní a jít do hajan. Jinak zítra máme výlet do zahrad se zlatým budhou. Schválně, jestli mu něco z toho zlata ulomim. P.S. už se těšim na snidani -- mořské potvory se nevídaji jen tak často po ránu.

Tak přátelé, útočné komando dorazilo na místo určení.

Po strastiplném letu plném zvratů jsem dorazil na místo určení, do Thajského Bangkoku. Během letu jsem zpoznal německou turistickou pivní odolnost, která způsobila paním letuškám motorické problémy, rychlou zapomětlivost, či nadměrnou zapomnětlivost. Mě, jakožto nezůčastněnému pasažérovi to přišlo nármně vhod, místo vody jsem dostal dvojitý oběd a namísto vody mi přišla paní letuška říci, že v takové výšce voda není, jak, to potom pátrám až do teď.Nicméně po příletu do Bangkoku jsem se ocitl v neuvěřitelném mraveništi hemžícího se vším možným. Od malých dětí, až po robotické kolibříky, na které jsem hned dvakrát šlápl, i když si myslím, že to druhé byla nějaká jiná breberka. Tak jsem se tedy prokousal tím vším co mi na cestě z letištní haly přišlo.Vše se seběhlo tak rychle, dva chlapíci mě naložili do minivanu a tramtadadá už jsem byl na cestě. Inu pokud srovnám Tahjskou dálnici s D1 má to něco do sebe, při pomalé jízdě se to s vámi houpe jak na lodi, při střední rychlosti se cítíte jak na horské dráze a při vysokém trápení motoru ala Baroš si vyklepete všechny součástky z vašeho auta i z vašich kostí. Na toaletu jsme se zastavili v jednom motorestu, po vstupu na záchod mě ihned upoutal teurcký systém a nad to místo toaletního papíru se mi naskytl krásný pohled na cákající se šváby ve vodní nádobě. Ještě, že se mi chtělo na malou jinak bych se z toho opravdu ... no nebudu tu hnědou radost radši ani zmiňovat. Dále mi tedy už trapně zbývá dodat, že po té celé cestě jsem dorazil v pořádku na místo. Pokoj mám s výhledem do zhrádky, dále pracovní stůl, klimatizaci atd. no co vám budu povídat, že? Zkrátka je tu ještě tolik aktivit od tenisových kurtů, plaveckých bazénů, že je mi až hamba se tím vším chlubit.Zítra bude den D, uvítací ceremonie, to si teprv užijeme v těch oblecích, co zítra dostaneme přeci jen 30C a 80% vlhkost nám spraví náladu, do Prahy zdraví.... není to nutné ne? --- Anebo jo Oliver