BHUTAN

Bhutan – Jarni prazdniny -- prvnich 9 dni

Prvni den, Den 1

Par hodin baleni, rvani bot do rupsaku a smradlavych ponozek, nakonec prineslo sve ovoce zhruba kolem druhe

hodinny ranni zapocala ma prazdninova cesta do Buthanu.

Prijezd do Bangkoku, spanila jizda na vozitka nalodeni se na letadlo a huraaa do hor.

Mezipristani jsme absolvovali v Dhace kdesi na severu Indie no nakonec jsme se ocitli po hodinovem letu kdesi nad Himalajemi – bhutanci me upokojili tim , ze jejich letiste je nejnebezpecnejsi na svete a zaroven s nejhorsimi podminkami pro pristani. Dale m

i bylo receno, ze normalne je kapitanem letadla Buthanec s 4letou zkusenosti no opak byl pravdou, nas kapitan byl Novozelandan s 2letou zkusenosti, ktery vypadal, jak valecny pilot z druhe sv. valky.

Nakonec jsme pristali v poradku, kdesi v horach --- pravda letiste vypadalo spise jak zkracena dalnice.

Nicmene malebnost a jednoduchost letiste byla uchvatna.

Zde jiz na nas cekala Huygenova mama – tipicka temperamentni Italka.

Jizda z letiste ve velkem jeepu byla spise jizdou na horske draze- nahoru, dolu, serpentyny atd.

Behem jizdy nam mama nabidla domaci chleba, syr (buthansky emental) atd.

Prijezd byl zajimavy, bylo nam receno, ze Thimphu je hlavni mesto Buthanu, no nicmene to vypadalo jako drobna bohem zapomenuta vesnicka z knizky Heidi devcatko z hor.

Huygenuv dum byl a je stale strezen chlapci s kalasnikovy no nicmene prijezd probehl bez problemu.

No nebudu vam vypisovat, detaily z jejich domaciho prostredi, no nicmene Italka nas

hned zaukolovala, ze vecer jdeme na krest knihy kamsi do hotelu, kde se plati 1000$ za noc, necht se pripravime, az prijde s tenisu, vyrazime.

Vecer nastal den D-- hromada obyvatelse vyrojilo z naseho domu, mimo jine Francouzska spisovatelka Francois – ktera zde zije 30 let a pise knihy o Buthanu. Dale pan Lewis se svou zenou, kteri spravuji mezinarodni skoly a dalsi, lidi, ketere neznam.

S francouzskou jsme tedy vyrazili do tohoto super hotelu, kdesi v horach.

Nasledoval prijezd, poznavani hromady lidi, proslov autora knihy o Buthanu a nasledne exhibice obrazku vystavenych kolem.

No zpocatku musim uznat, ze me takovato akce zprvu zaskocila, no nicmene nakonec jsem se dal do reci s plno lidmi, napr. Holandska zastupitelka Unicef a spoj. Narodu dale manager mistniho hotelu Ian z nemecka, dalsi manager tohoto hyper luxusniho hotelu, ktery me hnedka pozval na jejich vecerni predstaveni, kde meli

vystupovat ve skotskych kiltech a tak dale. No vcelku zajimavy vecer, jen toho casu bylo jaksi malo, abych si proklepnul vsechny pritomne.

Po navratu jsme byli plni dojmu a usnuli jsme jak dudci.

DEN 2

Rano snidane, obleceni se do narodniho dresu GO a pote jizda na volebni kampani Huygenova otce, mistniho politika.

Akce se odehravala v horach v drobnem stanu, pred kterym jiz cekalo cca 100 mistnich obyvatel.

Nasledovalo podavani caje a ryze vsem pritomnym (nedokazu si predstavit, ze by neco takoveho ucini l Topolanek)

Pote sadlodlouhe proslovy, obcerstveni no a pred podavanim obedu jsme se tajne vyt

ratili.

Odpoledni program jsem stravil s panem Lewisem a jeho zenou, prohlidkou mistniho muzea narodnich kroju, dale palace Thimphu Dzong – kde jsem fotil jak o zivot, obri Buddha, holubi hory atd.

dale nasledovala navseva mistniho nar. sportu lucistniku, inu zprvu to vypadalo, ze po sobe tito otrly chlapci strileji, ale na konec nikdo nebyl zranen.

Jako posledni zastavku jsme navstivili mistni zeleninovy trh, pak suvenyry a pak huraaa dom.

Vecer nas Italka vsechny vzala do samozrejme mistni italske restaurace, kde nam servirovali mistni tradicni pokrmy jakozto, pizza, steak ci cheese cake. No proste eno nuno.

Cestou domu sem se konecne dozvedel, jak se meri narodni radost no nicmene nebudu vas tim otravovat, protoze je to velice komplikovane.

Nu coz zitra je taky den, takze zatim

DEN 3

Ranni shon na sebe nenechal cekat.

Rodina totiz byla pozvana na svatbu kralovy sestry, skoda, ze my jsme nebyli pozvani, tudiz mame volny den a tudiz supajda do mesta na pruzkum.

Pri nasi pruzkumne ceste do mesta jsme ihned narazili na mistni obyvatele, kteri hrali jakousi hru jejiz cilem bylo cvrnknout oponentuv disk do dirky – neco jako cvrnkaci kulecnik. Jakozto smely turista jsem si samozrejme musel tuto hru vyzkouset tez.

Po otrnulem chozeni po mistnich parcich a foceni cehokoli, co se hybalo jsem se drze nasackoval do mistniho nejluxusnejsiho hotelu, po kterem nas provedla mistni pekna Buthanka – tudiz jsme navstivili nejdrazsi pokoj u ktereho mi bylo sdeleno, ze prave v tomto pokoji byl ubytovan americky senator a Obamuv oponent Mc Cain.

Zkratka prosli jsme cely hotel od pokoju az po telocvicny s masazemi, po kterych nas provedla nadherna But

hanka.

Pri ceste dom, jsem se opet zastavil u hracu cvrnkaciho kulecniku, ale me hraci plany ukoncil zebrak se slovy, Hello – (prelozeno) Mohl bych vas poprosit o vase penize? Inu ja nic nemel, tudiz jsem mu slusne vysvetlil, jak se veci maji, ale presvedcujte nejakeho tupeho oposuma, ze mate pouze thajske bathy a ze si je musite nejdrive rozmenit. Inu na mou otazku, kde jsou bankomaty ci smenarny mi nedokazal tento pastevec odpovedet, tudiz jak se rika v cesku mel smulu.

NO a doma? -- Jako vzdy Italka Patrizia nam zorganizovala program na dalsi den.

Den 4

Rano po snidani jsem vyrazil s Korejkou Jisu a Larou na vylet do hor

Jizda mistnim taxikem skoncila kdesi v lese. Nase prohlidka zapocala pozorovanim zajimavych tvoru, polo krava, polo koza – nazyvajici se Takin. no nicmene nase cesta pokracovala dale na vrchol hory, samozrejme pesky – ne jako nekteri turiste vozici si zadky autem az na vrchol.

Podel cesty jsme mohli videt plno nabozenskych svitku, ty vlajecky co sou vsude po kopcich, a ve skalach d

robne nabozenske sosky --- co me nejvice zaujalo byli obrovske znaky na skalach – v podstate to byli nabozensky znak --- OM.

Finalne jsme se vysplhali na kopec telekomunikacni veze a tura zapocala, zadna silnice, pouze krasny vyhled do udoli a tura lesem a po hrebenu kopce. Jediny problem nastal, kdyz nas jeden pes nechtel pustit dale a odvazne branil silnici. Celou situaci ukon

cil hod siskou.

Cil nasi cesty by nedaleky chram na upati hory.

Cesta netrvala dele nez 30 min, behem ktere jsme mohli videt udoli ve kterem se rozlehalo hlavni mesto Buthanu

Timphu – nebo mestecko citajici 25,000 obyvatel.

V Buthanu dle aktualnich informaci zije cca 650,000 obyvatel – jak rika wikipedie 14 ob/km2

No zkratka pohled na Dzong (chram), parlament (nebo neco na ten zpusob) a golfove hriste.

Po chvili chuze jsme docilili naseho chramu, kde jsme si vychutnali chvili oddychu, svaciny a opruzovani mistinch obyvatel s fotoaparatem.

Nakonec kvuli bource jsme se uchytili naseho nahradniho planu B a to je vem nohy na ramena a dostan se domu. Neboli zacali jsme utikat z hory jak o zivot – proste sme skakali ze skaly na skalu a stejne nas bourka zachytila. Nastesti na upati hory na nas jiz cekal ridic, ktery se o nas ihned postaral a vzal nas domu. Sice jsme byli promokli jak kurata, ale nakonec jsme se dali do kupy a pridali jsme se k veceri k jiz pritomnym hostum.

Pan Dr Reda – z Egyptu, ktery si jezdi na jare po Nilu ve sve luxusni jachte no a dale gofisti, kteri nas budou ve s

tredu trenovat na mistnim hristi.

No a pote jako obvykle sup do hajan

Den 5

Po snidani jsme vyrazili do mesta s hlavnim letistem v Buthanu do Paro, kde se konali slavnosti Tsecu neboli jarni prazdniny.

Inu cesta tam mi spise pripominala horskou drahu, ale zadnou nadilku jsem z okna nastesti nevypustil.

Nakonec jsme dorazili na misto urceni, kde se nas uz ujala konzultantka minsiterskeho predsedy a supajda do presidentskych lozi na tribunu, kde jsme meli moznost pozorovat slavnosti popijejic caj s mlekem a prikustovani mistnich potvor.

Briskne jsem se zpratelil s mistnim clenem OSN, ktery mi ihned popsal, co a jak se ma kde co jaka postava teto cere

monie ma za ukol atd. inu hlava mi z toho sla kolem, tak jsem se sel radsi projit mezi mistni obyvatele a ukoristit nejake ty fotky z prvni li

nie z predstaveni, kde prave klaun mlatil bambusovou tyci nejakou skaredou starou zenu (poznamka – pouze divade

lni predstaveni).

Inu ihned me prekvapili drobni haranti, pobihajici v narodnich krojch GO drzici pri tom kulickove pistole, samopaly a brokovnice no zkratka ostrileni hosi, jak se patri.

Pote nasledoval obed, v chramu, kde jsme museli vysplhat po zebricich do 3 patra a tam uz nas cekalo procesi mistnich mnichu, podavajicich tradicni pokrmy.

Inu kdyz tradicni, tak se musi zkusit vsechno, ale opak byl pravdou – to co bylo az moc tradicni, tak mi to skoro

vypalilo usta tak, ze sem nemohl na 5 minut mluvit, nato prisel starosta mesta se nas zeptat. jak se mame a jestli nam chutnalo, ma ryze diplomaticka odpoved znela:,, skoro mi to spalilo pusu''

Pote nasledoval navrat na tribunu, kde me jiz cekal muj pritel, ktery me opet zasvetil do mistnich tradic, a poved

el mi, ze to co visichni Budhisti zvykaji neni cili, jak by se podle cervene barvi mohlo zdati, nybrz mix mistnic

h bylin Doma – (nejakej list, limetkova srajda, a orech smrdici jak bobek – dovazeny z Indie, coz lecsco vysvetluje)

Inu tak jsem toto narodni svinstvo zkusil a povim vam , ze ani nekteri mistni nebyli natolik odvazni to zkusit ani po nekolika letech stravenych v Buthanu. Zkratka a jednoduse co je zakazane, to chutna nejlepe – az na tuto srajdu, ale prezil jsem a to je hlavni.

Dale prohlidka muzea, toceni posvatneho modlitebniho valce a jako finish zastavka v mistni restauraci na mistni tradicni pokrm MO MO

jde o knedliky plnene zeleninou, takze zadny risk sebevrazdy chilli omackou ci jinou zlomyslnosti.

No a nakonec cesta domu nam opet zahybala zaludky svymi serpentinami a skoky.

Nakonec jsme stastne dorazili domu, kde si obyvatele apartmanu c 1 vytoplili cely pokoj vodou z koupelny, tak jse

m se radsi do niceho nehrnul a zasil jsem se v mem pokoji v nejvyssim apartmanu ze vsech.

No a ted du spat protoze sem Fatigue – je cca 10:37 pro predstavu.

Den 6 8/4/2009

Inu rano po snidani jsme vyrazili na golf s mistnim trenerem Benem.

Hra vcelku probehla bez problemu, 9 jamek, 2 micky , par zasahu do mistnich budov, nejaky ten parecek, birdie, dale mrtva krysa v jezirku a misni zamestnanci drandici na traktoru kolem hriste, s jejich sborem greenkeeperu zametajicich kostaty cele hriste, trosku

strelby do mistnich bankru, vypadajicich jako hroby ci pripominajici kratery z 2svetove valky. Na konec nerozhodna bilance naseho turnaje a v zapeti vyhra neoficialniho turnaje.

Po obede se nam naskytla moznost se podivat do statniho palace, kam se nekdo jen tak nedostane.

Diky otci Huygena, ktery ministr zahranicnich veci. Nicmene jsem si musel obleknout narodni oblek GO.

Zde v palaci naproti kralovu palaci Dzong nas provazelo neustale salutovani mistnich strazi a dalsihio personalu. N

akonec jsme dorazili na misto urceni. Jak se slusi a patri, tak jsem dostal bilou serpu, jakozto clovek, ktery vstu

puje do administrativni budovy. Huygenuv tata mel samozrejme, jakozto statni urednik serpu oranzovou – respektive serpu vypadajici, jako cast tuniky rimskeh

o senatora. Kdyby jsem byl kral tak bych jeste k tomu mel serpu zlutou, nu ale vse ma svuj cas.

Dale serpa vysokych hodnostaru ma 7 vnitrnich zahybu representujici nejvyssi stupen zivotni cesty/ zkusenosti. Z kancelare pana ministra, ktera byla mimo jine velka jak obyvaci pokoj bylo mozne panoramaticky pozorovat Dzong palac, kde sidly i kra

l.

Skoda jen, ze pan ministr nemel klice od tresoru, kde se uchovava historicka korespondence z anglickych k

olonialnich dob.

Nu coz nekdy priste.

DEN 7 9/4/09

Tento den probehl ponekud poklidne, jelikoz predchozi den jsem dostal upal, tudiz jsem si polovinu dne uzi

val celodeni turou mezi mym pokojem a toaletou.

Dalsi vysvetleni je, ze golfovy trener nesnesl svoji porazku, tudiz na me uvrhl kletbu.

Huygen naopak podepisoval potvrzeni o prijeti na americkou skolu no a ja,

na sklonku vecera jsem byl ready na dalsi den.

DEN 8

Tento den se nam naskytla moznost zucastnit se prednasky o 5 tibetskem lamovy, ktery ovlivinil historii Buthanu v m

noha ohledech.

Cestou do prednaseci sine se nam naskytla nadherna scenerie, a pohled na rozlicne obcany Bhutanu, vypadajicich spise jak Romsti osadnici z ceskych zemi.

Nicmene jsem si zatocil posvatnym valcem a vyfotil par hakovych krizu pri ceste. Inu aby to nebylo chapano zle, svastika znamena stesti, nikoli podporu buthaskeho lidu nacistickemu rezimu.

Nakonec jsme dorazili na misto urceni, kde na nas jiz cekala huygenova teta Francoise Pommaret a

Samten – puvodem tibetan, ktery je profesorem filosoficke fakulty v Londyne.

Inu prednaska to byla celkem poucna, az na technicke problemy, dale mu nebylo vubec rozumet, protoze hovoril japonskou anglictinou a nakonec Bhutanske otazky leckdy byli delsi nez odpovedi.

Nejednou se nam stalo, ze na konci otazky jsem se zeptal sveho kamarada -- '' A vase otazka zni?''

Zkratka jak to Egyptsky doktor psychologie doktor Reda nazval Indicka otazka.

No zkratka zajimavy den se zajimavymi lidmy.

Den 9

Odjizdime do Bhuntanu – vzdalenost 300 Km – odhadovana delka cesty – cca 8 hodin.

Prvni zastavka na vrcholku hory, diky nadhernemu dni vidime cele Himalaje – je to jak z obrazkove knizky.

Pote spanila jizda, prijezd do udoli – zmena teploty je znacna – zaciname se potit – mame uchvatny vyhled na Dzong --- (Rostou zde kaktusy, bananovniky)

pote stoupani do hor, cesta se zuzuje, teplota klesa.

Italka troubi na vsechny ridice, co ji nechteji uhnout z cesty.

Dosahli jsme dalsiho vrcholu, cca 3000 m. Ochladilo se, z bujne vegetace zbylo jen par ohlodanych bambusovych stonku.

Opet klesame do horskeho sedla-- nazyvaji to Udoli Yaku.

Yak jakozto zvire urozene, ktere ji byliny a ne kdejake svinstvo, jakozto delaji kravy se zdrzuje ve vyskach nad 2500m.n.m – prece se nebude pajtlovat s nejakymi kravami.

Dale klesame a v dali vidime T

hrongsa Dzong – opet pevnost na uboci skaly – je to pomerne blizko, ale na d

ruhem kopci. Nasleduje klikata cesta, vytlaceni mistnich obyvatel ze silnice do udoli, projizdeni

rozbombardovane silnice, kde se odpaluje skala, aby se zde dalo alespon trochu jezdit, cesta je tak uzka, ze pripomina cykostezku.

Dale prijizdime na celnici mesta Trongsa, celnice je u nadherneho horskeho pramenu, pres ktery vede

masivni most. Diky dulezitosti Italky, jakozto ministrovy manzelky nemusime cekat – chlap pomalu zveda branu vyvazenou balvanem a supajda do Trongsy, nez si to ten chlap rozmysli

Projizdime kolem mistniho Dzongu – uchvatny jako vzdy a uz se ctverame s nasim autem do vysky 4000m.n.m

k telekomunikacni vezi a pak dolu do udoli. Porad mame moznost videt hory a husty les v udoli.

Nakonec klesame do udoli a prijizdime do naseho mista urceni – projizdime nekolika vesnicemi

a

huraa jsme v luxusnim hotelu Amangkor – bohuzel zde nezustavame, pouze Patrizia, jelikoz zitra bude presentovat Bhutanske tkalcovstvi – nastesti jsme pozvani na mistni luxusni veceri.

Jdeme se ubytovat do Changrila guesthouse – ktery je 300m odsud.

Pote posezeni u ohne, tradicni tance a take sprateleni se s pa

nem Konradem – ktery vlastni elekronickou firmu s pobockami

po celem svete.

Nasleduje vecere – Rostbeef -- rozpliva se na jazyku pote cokoladovy pohar a po skamaradeni se s

mistni manazerkou – svedka mimojine – supajda do naseho dreveneho ubytovani –

Zima jak na Sibiri – topim do kamen cimkoli se da, toaletak, parkety, drevo.

POKRACOVANI PRIST

E.

....